Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Antibiotika

Antibiotika

V ětšina lidí se během svého života s antibiotiky setkala. Existují takoví šťastní, kteří měli tzv. koňské zdraví a antibiotika brát nemuseli. Takových lidí však bohužel není mnoho. Často se stává, že někoho nebo něco známe, ale velmi málo o tom víme. Antibiotika v tomto případě netvoří výjimku. Řekněme si tedy o nich něco bližšího. Člověk by měl přece vědět, co dává svému tělu. Nebo snad ne?

Antibiotikum je lék, který brání růstu některých mikroorganismů nebo je zabíjí. V dřívějších dobách byly antibiotiky nazývané pouze přírodní antimikrobiální látky. Současně se však tak říká všem látkám, které mají výše popsané účinky, aniž by se bral zřetel na jejich původ. Počet látek s antibiotickými účinky, které jsou dnes známé, je neuvěřitelný. Je jich až šest tisíc. V medicíně se však používá jen sedmdesát z nich, protože ty ostatní mají buď příliš silné nežádoucí účinky nebo jsou pro pacienty toxické. Většina antibiotik zabírá proti bakteriím, ale najdou se i takovákterá bojují proti houbám a parazitickým prvokům.

Objev antibiotik patři k nejdůležitějším objevům v medicíně. Stejně jako třeba anestézie a hygienické praktiky u lékařů (mytí rukou, použití sterilizovaných nástrojů). Dříve totiž hrozilo nebezpečí infekce a dokonce smrti i u obyčejného škrábnutí. Dva tisíce pět set let př. n. l. léčili Číňané infekci obklady z plesnivého sojového mléka. Nějaký druh antibiotik museli užívat také starověcí Egypťané a Núbijci, protože stopy těchto látek byly nalezeny na zbytcích jejich koster. V západní medicíně se jako první začal o antibiotika zajímat Louis Pasteur v roce 1877. Tento muž odhalil, že laboratorní zvíře naočkované kulturou B anthracis a kulturou saprofytických bakterií neonemocnělo antraxem. Během dalších let prováděli další pokusy, ze kterých byly vyvozeny zajímavé a užitečné závěry, ale první opravdu účinné antibiotikum pocházelo z plísně. Jejím oficiálním objevitelem je Alexander Fleming. V roce 1929 nazval objevenou sloučeninu penicilinem. Tím samozřejmě výzkum a hledání antibiotik neskončil.

Nejčastější použití antibiotik je u infekčních nemocí a stavů. Tyto léky je však možné užívat i preventivně. Antibiotika mohou však znamenat i velké nebezpečí, pokud jsou nevhodně užívány. Rovněž by se neměly tyto léky předepisovat proti vírovým onemocněním, například proti chřipce nebo rýmě. Nevezme-li si pacient celou předepsanou dávku, protože má pocit, že je mu lépe, nedojde k úplnému zničení mikroorganismů, léčba selže a navíc hrozí, že se u daného člověka rozvine antibiotická rezistence u neúplně zahubených populací bakterií.

Medicína však není jedinou oblastí, ve které se antibiotika používají. Malé množství antibiotik napomáhá hospodářským zvířatům zvyšovat jejich přírůstky. V roce 2006 Evropská unie ale zakázala používat antibiotika pro tyto účely. Dalším místem, kde se můžeme s antibiotiky setkat, jsou biotechnologické laboratoře. Tam se tyto léky používají při kultivaci mikroorganismů. Konkrétně v tkáňových kulturách nebo růstových médiích. Antibiotika mají potlačit nežádoucí bakteriální kontaminace. Je třeba, aby bylo pokryto celé spektrum mikroorganismů a za tímto účelem se často kombinuje několik antibiotik.

Působení antibiotik je dvojího druhu a podle tohoto působení je dělíme na baktericidní a bakteriostatická. Baktericidní hubí baktérie a bakteriostatická zastavují jejich množení. Řada bakteriostatických antibiotik však ve větší koncentraci působí jako baktericidní antibiotika.

Úzkozkospektrá antibiotika ničí pouze škodlivé bakterie nebo dokonce některé bakteriální rody, zatímco širokospektrá antibiotika, jak již sám název napovídá, ničí široké spektrum mikroorganismů. Ne všechny z těchto mikroorganismů jsou však vždy škodlivé. Může být mezi nimi například i symbiotická mikroflóra na povrchu sliznic. Podíl na účinností antibiotik má také to, kde se nachází infekce a schopnost látek proniknout určenými tkáněmi k jejímu ložisku. Aby léčba antibiotiky byla správná, je dobré zjistit, jak moc je konkrétní baktérie na antibiotika citlivá. Citlivost je totiž různá u různých druhů baktérií. Navíc existují i baktérie, na které dané látky prostě nestačí. To je důvod, proč je zjišťováno tzv. minimální inhibiční koncentrace. Jedná se o koncentraci antibiotika, díky které už neporostou bakteriální kolonie. Kromě toho existuje ještě minimální baktericidní koncentrace. Tato koncentrace baktérie usmrcuje. O obou již byla řeč v minulém odstavci. U primárně baktericidních antibiotik jsou hodnoty obou koncentrací shodné. Po celou dobu trvání léčby by měla být v místě infekce taková koncentrace antibiotika, která odpovídá přinejmenším té minimální inhibiční koncentraci.

Na závěr bych chtěla popřát všem zdravým, aby se jich to zdraví i nadále drželo a antibiotika vůbec nepotřebovali. Těm, které už nějaká ta infekční choroba skolila a udělala jim čáru přes rozpočet moc držím palce, aby jim léky co nejdříve zabraly a pomohly. Říká se, že zdravý člověk má tisíc přání, kdežto nemocný jenom jedno. Uzdravit se. Ať se tedy i díky antibiotikům všem nemocným toto přání brzy splní.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

23_zahajeni_2609-141...
61_vylet_2809-1353
cyklomaraton-k24-201...
IMG_0128
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.