Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Žloutenka

Žloutenka

loutenka neboli hepatitida je podle mého názoru jednou z nejznámějších nemocí. Jako všechny jiné nemoci je nejen nepříjemná, ale může být také nebezpečná. U této nemoci je však velkou výhodou, že se proti ní můžeme dát očkovat. Možná víte, že existuje více typů žloutenky, o některých z nich bude řeč v tomto článku.

Proti žloutence typu C je očkování dokonce povinné a provádí se obvykle v deseti letech. To však rozhodně neznamená, že není vhodné o ní něco víc vědět. Čím víc o něčem víme, tím líp pro nás i pro naše okolí. Jistě se mnou budete souhlasit, že tato pravda platí i u nemocí. Možná víc než u čehokoliv jiného.

Název Virová hepatitida, pod kterým zřejmě většina z Vás tuto nemoc zná, není zrovna nejsprávnější. Tato nemoc vděčí za své pojmenování žlutavé barvě, která se objevuje nejen na kůži, ale také na sliznici a očních sklérech. Nemocný je „žlutý“ kvůli velkému množství látky zvané bilirubin, která se nachází pochopitelně v krvi. Přítomnost dané látky v krvi však nemusí vždycky znamenat, že jde o žloutenku. Můžeme se s ní setkat i u nemocí, jakými jsou neprůchodnost žlučových cest, rozpad krvinek nebo u dalších nemocí jater. Virová hepatitida znamená jednoznačně infekční zánět jater a žloutenka nemusí být pokaždé příznakem nemoci. Při tomto onemocnění napadají játra nejenom viry hepatitidy typu A, B, a C, ale i viry hepatitidy typu D, E a G. Onemocnění jater, která všechny zmíněné typy způsobují, jsou různě vážná. S typy D, E a G se prakticky v naších oblastech nesetkáme. Nemocní se obvykle nakazí v cizině. Zato typy A, B a C se v Čechách vyskytují docela často. Každý z těchto virů je odlišný, proto se také jinak přenášejí a i nemoci jimi způsobené probíhají jinak.

Nejdříve se zaměřme na žloutenku typu A

Hepatitida typu A je ze všech žloutenek nejčastější a nejméně závažná. Zároveň je však toto onemocnění nejen velice nepříjemné, ale i nakažlivé, proto je nutné, aby se pacienti s touto diagnózou léčili na uzavřeném infekčním oddělení tak dlouho, dokud nepřestane být nakažlivý. Tento typ je akutní, ale nikdy ne chronický. Název nemoc špinavých rukou, jakým je někdy žloutenka označována, se nejlépe hodí právě pro žloutenku typu A. Zdrojem infekce bývá často stolice nakaženého člověka a vše, co jí bylo kontaminováno. Podle mého názoru to znamená, že bacily ze špinavých rukou se obvykle prostřednictvím jídla dostanou do stolice a tam způsobí infekci. Není příliš těžké se nakazit právě takovýmto způsobem. Inkubační doba, neboli doba od nakažení do objevení se prvních příznaků je zhruba třicet dnů.

A teď žloutenka typu B

K přenosu této nemoci je zapotřebí krve a tělních tekutin nakaženého člověka. Proto se lze ovykle nakazit při nechráněném pohlavním styku, nebo při aplikaci drog injekční stříkačkou. Není vyloučeno, že se od nemocné matky nakazí i plod. Asi v 10 % onemocnění přechází z akutního zánětu do chronického stádia. Inkubační doba trvá přibližně devadesát dní.

Žloutenka typu C je často označována jako nemoc homosexuálů a narkomanů, protože se přenáší především krví. I když k tomu může dojít i tělními tekutinami. Velmi častý je u ní přechod do chronického stádia, až v 70 %. Inkubační doba je 60 dnů. Jedná se o skutečně závažné onemocnění, které by si zasloužilo podobnou pozornost, jaká je věnována chorobě HIV.

Rizikové faktory

V případě žloutenky typu A je pochopitelně největší riziko nákazy v místech, kde hygiena není na dobré úrovni. Také u lidí, kteří se o hygienu příliš nestarají a nedodržují ji a v dětských kolektivech. Nebezpečí však představuje i cestování do zahraničí, především do jižní Afriky, Ameriky, Asie nebo východní Evropy. Obdobím, kdy se v Čechách touto nemocí nakazí nejvíce lidí je podzim. Se žloutenkou typu B a typu C se nejčasněji lze setkat v kolektivech narkomanů a homosexuálů. Nechráněný sex, časté střídání sexuálních partnerů, aplikace drog jehlou, kterou dříve již někdo použil, to všechno může znamenat riziko nakažení. Riskuje ale i ten, kdo se nechává tetovat, neboť ne ve všech salónech se striktně dodržují hygienické předpisy.

Projevy a příznaky onemocnění

V počáteční fázi jsou příznaky u všech třech typů velice podobné. Například nechutenství, slabost, bolest svalů a kloubů, nevolnost, zažívací obtíže a tlak v pravém podžebří. Později se přídá i zvýšená teplota. Připadají Vám tyto projevy jako projevy chřipky? Ano, máte pravdu. První příznaky hepatitidy jsou „chřipkové“, a právě to je příčinou, že někdy dochází ke špatné diagnóze onemocnění. Kromě toho pacient mívá světlou stolici a naopak tmavou moč. Teprve když je nemoc plně rozvinutá, objeví se žlutavé zbarvení kůže, sliznice a očního bělma. Stává se někdy, že až tehdy se zjistí, že jde o žloutenku. Pak už každý typ nemoci probíhá jinak.

Jak již bylo řečeno, žloutenka typu A má jako jediná pouze zánětlivé stádium, proto po počáteční fázi a léčbě přejde. Nemocný přestane být infekční a není tedy nosičem viru. I rok po nemoci však může daný člověk být unavený, může mu být nevolno a nemít chuť k jídlu. U žloutenky typu A však existuje i tzv. maligní forma, která je velmi nebezpečná, probíhá rychle. Dochází při ní k selhání jater a často končí smrtí. Výskyt této nemoci je však velmi vzácný. Kromě toho existují ještě anikterické druhy hepatitidy typu A. Jsou bez projevu žloutenky.

U žloutenek typu B a C existuje riziko, že nemoc po počáteční fázi přejde do chronického stádia a vir zůstane v těle nemocného, ale daný člověk se může také zcela uzdravit. Chronická fáze má dvě formy, při té lehčí pacient dlouhodobě trpí příznaky první fáze onemocnění. V játrech lze dlouhou dobu pozorovat známky zánětu. Do roka je však pacient zdráv. Druhá forma chronické fáze, tzv. aktivní hepatitida, je bohužel závažná choroba, pří které odmumírají a zanikají jaterní buňky. Ty pak nahrazuje vazovitá tkáň. Virus však nadále přežívá právě v játrech a nemocný se stává jeho nosičem. Kromě toho někdy dojde k autoimunitním reakcím, které způsobí trvalé zhoršování choroby, což může vést až k jaterní circhóze.

Základem pro léčbu jakéhokoliv typu žloutenky jsou samozřejmě testy krve a moče. V případě, že testy potvrdí hepatitidu typu A, pacient se léčí na infekčním oddělení v nemocnici a je v karanténně. Musí dodržovat přísnou jaterní dietu, která spočívá ve snížení dávek tuků a zvýšení dávek bílkovin a cukrů a klidový režim. Nesmí pít alkohol. Je nutné, aby takový člověk držel dietu a nevykonával namáhavé činnosti ještě půl roku po propuštění z nemocnice. Jedná-li se o žloutenku typu B nebo C, je postup stejný. Pacient pouze není hospitalizován na infekčním oddělení. V případě, že nastane chronický stav nemoci, jsou nemocnému podávány léky, které brání dalšímu množení viru v játrech. Velkou nevýhodou je, že některé z těch léků mají velmi mnoho nežádoucích účinků.

Při nakažení virem hepatitidy se lze s lékařem domluvit a užívat doplňkové preparáty na podporu a obnovu funkce jater.

A co dělat pro to, aby naděje, že se nám žloutenka vyhne, byla co největší? Nejlepší je nechat se očkovat proti žloutence typu A i B. Kromě toho nebrat drogy, nepřehánět to s alkoholem a nepodceňovat hygienu. Držme se tedy těchto prostých, ale účinných zásad a výsledek bude určitě stát za to.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

73_2soutezni_den_290...
krajsky-odborn13
IMG_5427
PICT0159
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.