Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Řečové poruchy a jejich terapie (Dobromysl.cz)

Řečové poruchy a jejich terapie (Dobromysl.cz)

E dukační i socializační proces a lidský život jako takový je nutně založen na mezilidské komunikaci, přičemž nejpřirozenější a nejužívanější komunikační formou je mluvená řeč. Mluvená, přiměřeně hlasitá a srozumitelná řeč je produktem komplikovaného řetězce diferencovaných, exaktně koordinovaných pohybů mluvidel. Z toho vyplývá, že při TP může být kromě poškození jemné a hrubé motoriky postižena také motorika mluvidel.

Tuto skutečnost nejlépe dokumentují zkušenosti ze speciálně pedagogické péče o děti s DMO, kdy dochází k opožděnému nebo narušenému vývoji řeči. Děti s DMO potřebují průběžnou terapii řeči (logopedickou péči i orofaciální stimulaci) v raném období, předškolním i ve školním věku a případně ještě v dorostovém věku. Vývoj řeči u dětí s DMO závisí na celkovém tělesném stavu, na úrovni intelektu, na prostředí, ve kterém se dítě nachází, a také je ovlivněn výskytem dalších poškození (poruchy sluchu, epileptické záchvaty apod.). Poruchy řeči u dětí s vývojovým hybným postižením, zejména s DMO, lze rozdělit na (upraveno a doplněno podle Vítkové, 1999):
  • symptomatické poruchy řeči, které vznikají jako symptom TP, tzn. že je postižena nejen hrubá motorika, ale také motorika řeči (např. dysartrie, popř. anartrie);
  • poruchy řeči vznikající v důsledku nepřímého působení TP, tzn. že motoricky podmíněný deficit zkušeností může postihnout také řeč (např. poruchy porozumění řeči, malá aktivní slovní zásoba, opožděný vývoj řeči);
  • poruchy řeči, které vznikají v důsledku sociálních podmínek dítěte s TP, tzn. že je zvláště postižena oblast sociální komunikace (zájem o komunikaci, příležitosti ke komunikaci, zkušenosti s komunikací atd.).

Dysartrie, anartrie, dyspraxie, apraxie...

Vyjdeme-li z konstatování, že u DMO jsou kromě svalů končetin, trupu a hlavy postiženy také svaly dýchací, žvýkací, polykací a mimické, dojdeme k závěru, že u každého dítěte s DMO je současně riziko vytvoření dysartrie, popř. anartrie. Kromě dysartrie, případně anartrie ohrožuje děti s DMO vznik:
  • dyslalického syndromu, jehož příčinou může být   jak poškození řečového aparátu, tak oslabení fonematicko-akusticko-motorických spojení v důsledku nedostatečného vývoje fonematického sluchu a zvláště pak na základě ztížené kinestetické percepce (vnímání pohybu). Obtíže v oblasti kinesteze mohou vést k motorické alalii, neschopnosti spojovat hlásky;
  • verbální dyspraxie, popř. apraxie. Zde je postižena schopnost získávat řečově-pohybové vzory, pamatovat si je a reprodukovat je.

Komunikační schopnosti OTP mohou být dále narušeny poruchami či postižením sluchu, negativně působícím na vývoj řeči, a deficity zkušeností, vedoucími ke kvantitativnímu a kvalitativnímu omezení slovní zásoby, a to   jak jejího aktivního používání, tak porozumění řeči (dochází k rozporu mezi „zvukovým obrazem“ slova a jeho skutečným obsahem, např. postižený slyší slova, pojmy, slovní spojení, ale nerozumí jim, neví, co znamenají, co si má pod slovem, označením představit, nechápe, o čem se mluví). V důsledku komunikačních nezdarů, vyvolávajících podráždění, bezmocnost, stres a nejistotu, se snižuje nabídka situací ke komunikaci, takže vytváření komunikačních forem je nakonec deficitní.

Negativními zkušenostmi tělesně postiženého dítěte v komunikačních situacích se postupně snižuje jeho zájem i snaha o komunikaci. Výsledkem je, že dítě má jen omezené možnosti dalšího vývoje a diferenciace (rozlišení) neverbálních a verbálních komunikačních prostředků. Při vstupu do školy se pak v první řadě často musí řešit podpora dítěte tak, aby mělo chuť komunikovat a tím se zlepšily jeho základní předpoklady k edukaci. Zbývá připomenout, že uvedené poruchy verbální komunikace mohou přetrvávat v dospělosti nebo se mohou vyskytnout mezi symptomy, resp. důsledky mnoha jiných onemocnění, poúrazových stavů či tělesných postižení – zejména nervových a nervosvalových.

Již zmíněná dysartrie a anartrie se dnes chápe jako porucha artikulace, která vzniká na základě zhoršené kontroly jemné motoriky řečových pohybů – jako následek poškození řečové motoriky regulujícího nervosvalového systému. Poškození postihuje řečovou motoriku v období, kdy řeč ještě není vytvořena. Dysartrie jako narušení, porucha artikulace je symptomem DMO a dochází při ní k retardaci či odchylce při vytváření řečově-motorických schopností v důsledku přetrvávající patologické reflexní aktivity, chybného řízení svalových funkcí a zvláště pak v důsledku poruchy reciproční inervace u chybějícího nebo narušeného kinestetického tvoření mluvního vzoru, jeho uchování a reprodukci.

Srozumitelnost může být ztížena zpomalením toku řeči nedostatečným diferencováním postavení a pohybu mluvidel, nekonstantním artikulačním postavením, dysfonickou nápadností nebo nadměrnou huhňavostí. Anartrie představuje nejtěžší výrazový stupeň dysartrické poruchy. Projevuje se neschopností k verbální komunikaci. Mohou být vysloveny jen stejné, hrdelní, neartikulované hlásky. Terapie dysartrie nepředstavuje žádnou izolovanou činnost, ale probíhá v souvislosti s podporou dalších oblastí dětského vývoje, jako je podpora motoriky, vnímání (včetně kognitivních procesů), stejně jako vytváření sociálního chování.

Specifická terapeutická práce s dětmi s dysartrií vyžaduje speciální logopedické vzdělání. Výsledkem podpory takového dítěte má být jeho komunikativní kompetence. Dítě má být schopné rovnoprávně se účastnit komunikačního procesu. V této souvislosti realizujeme terapii zaměřenou na normalizaci tonusu (svalového napětí) a nácvik automatických reakcí, převedení těchto reakcí do pohybů, které mohou být ovládány vůlí až k poslednímu stupni, kdy dítě dospěje k normálním pohybům bez cizí pomoci.

Předpokladem pro terapii řeči je utlumení přetrvávajících reflexů, abychom zabránili převládnutí patologických vzorů chování a abnormálnímu tonusu na trupu a končetinách, dýchacích svalech i svalech hlasivek. Terapie dysartrie může následovat až po fyzioterapeutické fázi. Jako příklad lze uvést situaci dítěte, kdy nadměrný záklon hlavy brání normálnímu pohybu dolní čelisti a jazyka. Pro dítě je nejprve třeba nalézt pozici, která utlumí reflexní držení a záklon uvolní, pak je možné začít s řečovou terapií.

Jaké nesnáze či omezení může lidem s TP přinášet   jak jejich narušená komunikační schopnost, tak absence přirozených komunikačních kontaktů?

U jedinců s TP, u kterých je závažně postižena hlasitá řeč nebo vůbec nemluví, spočívá problém v tom, že se obvykle (  pokud nejde o kombinaci TP s těžkou mentální retardací) informace přijímají, dekódují, zpracovávají, kódují se myšlenky pro zaslání informací, informace jsou také jednoduchým hlasitým vyjádřením s pomocí gest a mimiky zaslány, avšak komunikující partner jim nerozumí. Komunikační proces je neúplný. Protože u OTP může být narušena pohybovým postižením také mimika a gestikulace, nelze touto cestou spolehlivě napomoci k dekódování sdělovaného.

V těchto případech se uplatňují alternativní komunikační formy, které mohou nahradit hlasitou řeč. Rozeznáváme Augmentativní komunikační systémy, jež podporují už existující komunikační schopnosti, které však nestačí k dorozumění, usnadňují porozumění řeči i vlastní vyjadřování. Příkladem může být komunikační systém Makaton využívající manuální znaky doplněné mluvenou řečí a symboly. K alternativním komunikačním metodám patří také Metoda facilitované komunikace (založená na fyzické podpoře horní končetiny postiženého), využití piktogramů (u jedinců s tělesnými a mentálními potížemi) nebo Komunikačního systému Bliss (slouží např. k dorozumění s nemluvícími, např. s pacienty po mozkové mrtvici, lidmi po těžkých traumatech CNS).

Zdroj: Doc. PaedDr. Mgr. Jan Michalík, Ph.D. a kol., Zdravotní postižení a pomáhající profese, vydalo nakladatelství Portál, 2011


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

rovna_prava_pro_vsec...
p1140736
m-r-polsko2011-02
img_3665
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.