Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Renáta Duchoňová: Básničky jsou můj život…

Renáta Duchoňová: Básničky jsou můj život…

P oezie je součástí našeho života od útlého dětství. Postupem času však její význam pro náš život klesá. V jakémkoliv věku si však rádi přečteme básničky. Jednou ze současných autorek poezie je i pedagožka Renáta Duchoňová. V následujícím rozhovoru se dozvíte něco o jejím životě.

Vladislav Ryška

Na co zrovna myslíte?

Momentálně myslím na své zdraví, protože mám dlouhodobé potíže, ale to do našeho rozhovoru nepatří.

Kdy jste se rozhodla psát básně?


Básně píši od 12 let, v té době jsem se zamilovala do svého pana učitele, a tak první báseň patřila jemu. Krásné na tom je, že ten učitel mi po letech ilustroval mé první dvě knížky.

Jak vzpomínáte na hodiny českého jazyka na základní škole?

Čeština nebyl můj oblíbený předmět, naopak, známku jsem zachraňovala básněmi a slohem.

Kde berete inspiraci k psaní básníček?

Básničky jsou můj život, většinou jsem je sama prožila, nebo sledovala mezi lidmi. Inspirace je všude kolem nás.

Kdy jste se rozhodla, že své básně vydáte?


Nikdy mě nenapadlo, že básně vydám, přála si to moje maminka, bohužel jsem jí to splnila až po smrti.

Bylo těžké najít vydavatele?

Měla jsem štěstí, že se mi vydavatel nabídl. V Praze neměl nikdo o neznámou autorku zájem.

Jak si představujete svého čtenáře?


Čtenáře většinou znám, mluvím s nimi, jsou to lidi, kteří znají lásku, bolest, kteří se chtějí chvíli zastavit a snít.

Co považujete za největší úspěch vaší dosavadní tvorby?

Jednou mi jedna paní napsala, že po rozvodu četla mou knihu, prý ji má na nočním stolku a pomáhá jí z deprese. To bylo asi největší ocenění. Nebo když starší muž uroní nad mou knížkou slzu, to mě také zaskočilo.

Máte nějaké oblíbené autory poezie nebo beletrie?

Můj vzor byl a vždycky bude Jaroslav Seifert

Co děláte, když nepíšete básně?

V poslední době moc nečtu, krom básní píši básničky, písničky a pohádky pro děti, protože učím hudební a dramatickou výchovu a děti mají rády stále něco nového. S dětmi a pro děti pracuji moc ráda, zabere mi to všechen můj čas.
__________________________________________________________________________

Renata Duchoňová, rozená Melicharová se narodila v České Lípě. Vystudovala zdravotnickou školu v Příbrami a pedagogickou školu v Praze. Celý život se věnuje práci s dětmi, vychovala 3 syny. Ráda hraje divadlo, zpívá a neustále tvoří něco nového. Nyní učí na základní škole v Tochovicích u Příbrami.

Svou první sbírku básní „Láska a bolest“ vydala v roce 2005, další sbírky následovaly: „Láska a slzy“, „Láska a život“ a zatím poslední „Láska a naděje“. Pátá by mohla vyjít příští rok, je před dokončením.

Následující básně Renáty můžete najít v první sbírce „Láska a bolest“, která byla vydaná v roce 2005.


Sen

V noci se mi zdálo,žes mě líbal.
Měl jsi horké rty a v srdci žal.
Myslím, že jsi o tom tajně sníval,
aby ses mě takhle dotýkal.

Naše těla byla vedle sebe.
Tiskli jsme se k sobě ještě blíž.
Viděla jsem v tom snu jenom Tebe,
jak mě líbáš, jak mě unášíš.

Líbání snad nemělo ni konce,
tiše zůstali jsme v objetí.
Cítím na mém těle Tvoje ruce
a slzy mám jenom z dojetí.

Až když jsem se ráno probudila
a sen odletěl někam,kdoví kam.
I má radost se snem odletěla,
smutná prázdnotu jen objímám.

Zbylé stopy hledám v polštáři
Naší lásky, která nás dnes souží.
Místo slz mám úsměv na tváři,
protože vím,že Ty po mě toužíš.



Princezna

Když žena touží po muži,
to i princezna na růžích
oddá se svojim představám
a to mi věřte, já to znám.

Když rty touží po políbení,
to potom jiná možnost není,
než doufat,že je někde princ,
který jí neodepře nic.

Vezme jí něžně do svých dlaní
a probudí jí políbením.
To její rozespalé tělo
by ještě další něhu chtělo.

Tak rty mu lehce vyjde vstříc.
Ten princ líbá jí víc a víc.
Pak jeho ruce rozechvělé,
hladí jí po horkém těle.

Princezna celá malátná,
již propadá se do prázdna
a princ, ač o tom neměl zdání,
teď oddává se milování



Do pekla

Duši bych čertu upsala
za Tvoje objetí
a pak bych klidně čekala,
až čert si přiletí.

Všechno bych opravdu dala
za trochu toho hříchu,
abych zas bez hnutí stála
šťastná v úplném tichu.

Duši bych čertu upsala,
kdybys mě obejmout chtěl.
V pekle bych na Tebe počkala,
až bys za mnou přišel.


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Související články

Náhodné obrázky z naší Galerie

52_vylet_2809-0803
konf-bez-barier19
67_vylet_2809-1847
septik
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.