Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Společnost je ochotna uznat graffiti jako uměleckou formu, které bude v galerii

Společnost je ochotna uznat graffiti jako uměleckou formu, které bude v galerii

G raffiti. Umění, nebo vandalství? Zdánlivě neřešitelná otázka. Jenže odpověď na ní se už v posledních letech rýsuje. Graffiti, jako uměleckou formu je společnost ochotna přece jen uznat. Nesmí být přitom k vidění na ulicích, ale jako teď v Los Angeles v galériích. Pionýři amerického graffiti, kteří se po nocích vrhali se spreji na vagóny metra a řádili v ušmudlaných podchodech, se možná dnes nestačí divit.

Z partyzánského boje s betonem se vylíhla krotká zábava. A co víc. Díla pouličních umělců jsou teď na prodej. Někteří autoři graffiti to považují za zradu původní filozofie. Jiným zase přechod do hlavního proudu přijde přirozený.

„Když kreslíte graffiti a máte k tomu povolení, tak jste vášnivý umělec. Ale nejopravdovější forma graffiti a pouličního umění je ilegální. Tak to vždycky bylo a bude. Něco, jako legální graffiti neexistuje. Jestli i pouliční umělci dostávají zakázky, ale ty jsou založeny na reputaci, kterou předtím získali na ulici.“ Řekl jeden sprejer, který maluje graffiti.

Tihle legální sprejeři mohou malovat za bílého dne a už vůbec se nemusejí strachovat z prozrazení své identity. Právě naopak, ta jména třeba i pečlivě vyhláskují, když jim to zajistí práci.

„Je to podobné, jako když fotografie vstoupila do digitálního věku. Fotografem mohl být najednou každý.“ Uvedl druhy sprejer graffiti.

Na pouličním umění už profituje nejedná výstavní síň. V Los angelské galerii Lef&Street Art se ale povedl husarský kousek. Přemluvila sprejery, aby svá díla převedla z betonových zdí na plátna. Tak prý budou jejich graffiti nesmrtelná, ale hlavně prodejná.

„Chceme, aby graffiti dostalo v historii umění místo, jaké si zaslouží. Na ulicích se téměř všechna graffiti přemalovávají. My je ale chceme uchovat. Snažíme se je uchovat na plátna, nebo dřevěné panely a udělat z nich něco podobného, jako jsou například obrazy. A pak si je může kdokoliv a odnést domů, kde budou žít věčně.“ Jak uvedl kurátor výstav graffiti v galérii v L.A.

Zdánlivě to vypadá, že se pouliční umění podařilo ochočit. Jenže opak je pravdou.  Třeba v L.A. se v posledních měsících graffiti nebývale rozmohlo. Na vině je prý vyšší nezaměstnanost, ale také vzrůstající popularita pouličního umění, kterou vydatně podporují právě galérie a muzea.

„Graffiti už existovaly i ve starověkých civilizacích. Například ty, které vidíte na egyptských pyramidách, nebo májské, aztezské, anebo románské piktogramy jsou vlastně předchůdci dnešních graffiti.“ Sdělil jeden historik.

Sprejery ze staré školy, ale nové trendy ani zájem galeristů ke spolupráci s masovou kulturou přesvědčit nedokážou. Pro ně byla a bude jediným plátnem ulice.

Cartouche


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

12_prijezd_2509-1832
11
P5303057
P1100029
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.