Úspěšný scénárista Martin Vačkář (nar. 1947) studoval anglistiku a japanologii na FF UK v Praze a poté na Mezinárodní křesťanské univerzitě v Tokiu absolvoval roční intenzivní výuku japonštiny. Patří k našim předním japanologům a za přínos ke kulturním vztahům mezi Japonskem a Českem obdržel japonský Řád vycházejícího slunce se stříbrnými a zlatými paprsky.

Pokud byste mysleli, že zkušenosti, které Martin Vačkář jako dvacetiletý zažíval v roce 1967 během ročního studia japonštiny v Tokiu, jsou zastaralé a odvál je čas, pak vás jeho vzpomínky navzdory novodobým proměnám ujistí, že to tak docela neplatí. Přitažlivě seznamuje s naturelem Japonců, reáliemi země, jejím jazykem, písmem, náboženstvím, svátky, historií i s (ne)všedními dny v soukromí rodiny, která ho přijala za svého na výměnném pobytu. Vyprávění zaujme také proměnou, kdy se první dojmy, že všechno je jinak, postupně mění díky porozumění způsobu japonského života.

Díky tomu, že autor nepojal knihu jako turistického průvodce, ale naopak se dělí o své osobní zážitky i četná převážně radostná překvapení, je čtenář okamžitě vtažen do děje a zvídavě poznává mentalitu Japonců. Martin Vačkář dává nahlédnut do složitosti výuky japonštiny, života japonské domácnosti či nočního Tokia, zmiňuje také funkci pověstných nacpávačů „oshiya“ do vagónů metra i moderní zázrak šinkansen. Spolu s ním zavítáme do jokohamského přístavu, do čajoven a dopřejeme si jinak zcela nedostupný zážitek s maiko a gejšami pořádaný pro bohatou skupinu podnikatelů. Autor se svěřuje i se zážitky s japonskými dívkami, s jejich vztahem k lásce a rodině. Neskrývá ani svůj postoj k minulému režimu u nás, jevící se v ostrém kontrastu se svobodným životem v Japonsku. Text doplňují černobílé i barevné fotografie.

Vačkářova kniha odhaluje duši Země vycházejícího slunce způsobem vzbuzujícím zájem o historii a kulturu vzdálené země, s níž se díky němu a jeho životnímu příběhu seznamujeme autenticky a mnohem důvěrněji, než běžní turisté.