Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2019 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Knižní novinky Moje Pacifická hřebenovka

Moje Pacifická hřebenovka

Moje Pacifická hřebenovka

Monika Benešová
Ze dna až na vrcholky hor

V šestadvaceti letech se Monika Benešová rozhodla radikálním způsobem změnit svůj život. V květnu 2017 se vydala na jednu z nejobtížnějších pěších tras na světě, na 4 300 km dlouhou Pacifickou hřebenovku, kterou dokončí jen desetina hikerů. Vede z Mexika přes Kalifornii, Oregon a Washington.

Trasu Pacific Crest Trail, vedoucí z Mexika přes tři americké státy a končí v Kanadě, podnikla po předchozí zkušenosti s poutí do Santiaga de Compostela. V té době zápasila se svými zdravotními problémy a byla přesvědčená, že právě zdoláním obtížné cesty se jí podaří vyrovnat se i s nimi. Nejprve šla spolu s kamarádem, ale koncem července se jejich cesty rozdělily další dlouhou, náročnou etapu musela zvládnout sama. Překonávala rozlehlou poušť, zdolávala horské pásmo Sierra Nevada včetně nejvyšší hory Spojených států (mimo Aljašku) 4 421 metrů vysoké Mount Whitney. Kromě náročného terénu se musela vypořádávat s nepřízní počasí a nečekanými nástrahami. Setkala se s hady, sklípkany, medvědy, do očí hleděla i pumě. Krizi a chuť to vzdát zažívala každý den. „Dřu a strašně mě to bolí.“ Přesto ji vnitřní sila poháněla dál. „Znovu jsem lezla na třítisícovky, bojovala s požáry, s počasím.“ Ale chvíle, jako třeba ty po výstupu na jedny z nejhezčích hor Goat Rocks a pohled na divokou krajinu jí dodávaly novou sílu. I když byla každý den vyčerpaná, držela se receptu jít dál! Nevyhnula se zranění, omrzlinám, ale nic z toho ji neodradilo od touhy pokračovat. „Sáhla jsem si na dno a bolestí jsem proplakala většinu cest. Ale znovu a znovu jsem zdolávala všechny hory i údolí.“ Pokaždé, když byla na konci sil a dál už nemohla, jí hlava dokázala, že může ještě desetkrát tolik. V knize vzpomíná také na lidi, s nimiž se na pět měsíců a šest dní dlouhé cestě setkala a kteří hikerům byli vždy ochotni pomoc, i na přátelství, jež přitom navázala. Nakonec zbývaly poslední týdny, poslední míle. „Dívala jsem se zpátky do Sierry a mávala horám. Těm, které mi připravily jedny z dosud nejtěžších zkoušek v mém životě. Naučila jsem se sama sobě mnohem víc věřit. Naučila jsem se, že člověk má v sobě obrovskou vnitřní sílu a ta dokáže zázraky. Už nikdy jsem se neptala, proč se mi to všechno stalo. Byla jsem za to vděčná.“ Protože i cesta je cíl a to pravé vítězství.

Na konci vyprávění o své obdivuhodné cestě se dělí o zkušenosti s přípravou, potřebným vybavením a vhodným oblečením.

Přáním Moniky Benešové je, aby její příběh povzbudil „někoho, kdo má trnitější cestu životem. Když si člověk něco vezme do hlavy, zvládne to, ať už je to cokoliv. A nemusí to být zrovna půlroční procházka Amerikou. Všechno je to o odvaze a vnitřní síle, té, kterou máme v sobě úplně všichni. Ale to nejdůležitější a nejtěžší je vždycky na začátku. Je to rozhodnutí. Rozhodnutí něco změnit, nebát se, pevně si za tím stát, věřit, a hlavně o to bojovat. Protože možné je skutečně všechno!“

Motto - Albatros Media 2019, 222 s.

Dana Vondrášková



 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

rovna_prava_pro_vsec...
cyklomaraton-k24-201...
15-opava-jakartovice
v-dolina2011-25
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.