Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Knižní novinky Stýskání zažehnáno

Stýskání zažehnáno

Stýskání zažehnáno

Soňa Červená

Soňa Červená (nar. 9. září 1925), světově proslulá operní pěvkyně a herečka, vyznamenaná mnoha prestižními cenami, mapuje ve své nové knize Stýskání zažehnáno čtvrtstoletí, kdy se po úspěšném působení v Evropě a USA mohla vrátit do své vlasti, do Prahy k milované Vltavě a navazuje na předchozí úspěšné knihy Stýskání zakázáno a Můjváclav.

Zpěv a herectví - vlohy, které v ní probudil otec, právník Jiří Červený, zakladatel prvorepublikového kabaretu Červená sedma, se pro ni staly natolik silnou vzpruhou a posedlostí, že jim zasvětila život. Nyní se ohlíží za uplynulými lety profesního života, naplněného slávou a úspěchy jak v zahraničí v době jejího exilu, tak po návratu u nás, kdy tu znovu našla domov. Popisuje spolupráci s věhlasnými umělci a režiséry, zejména s uznávaným americkým režisérem a výtvarníkem Robertem Wilsonem, s nímž nastudovala úspěšná představení, jako Janáčkovu operu Osud, uvedenou v Národním divadle, kde fenomenálním způsobem ztvárnila symbolickou postavu Osudu. Do srdcí diváků se zapsala i dalším strhujícím výkonem v komorní opeře o procesu s Miladou Horákovou - Zítra se bude…, za niž obdržela Cenu Alfréda Radoka 2008 v kategorii Ženský herecký výkon. Další vynikající role Emilie Marty v činoherní inscenaci Věc Makropulos vznikla opět pod režií Roberta Wilsona, který se ujal také projektu 1914, kde Soňa Červená zazářila v personifikaci Času. Náročnou rolí Klementa Gottwalda v opeře Toufar „se mu mohla postavit a volat ho na soud před dnešními diváky…“ O to spíš, že komunistický režim tragicky postihl i její rodinu. Vzpomíná, jak mohlo být tělo její matky, před tím vyslýchané ve vazební věznici, hozeno do společného hrobu spolu s umučeným Josefem Toufarem, kdyby ji tajně neunesla a nepohřbila sama… Smutným paradoxem je, že v domě, kde s matkou kdysi bydlela, se nyní nachází Archiv bezpečnostních složek.

Soňa Červená, mezzosopranistka a altistka, zpívala ve více než pěti tisících představení po celém světě, z toho svoji první a nejoblíbenější roli Bizetovy Carmen prožila celkem 156krát. Je pro ni samozřejmostí být připravena na sto třicet procent, aby mohla publiku předat hloubku svých rolí a zároveň s ním být naplno propojena. Pár dnů volna, pokud někdy vybyly, trávila v oblíbeném Mentonu na jihu Francie, anebo na cestách. Raději však upřednostňovala práci, ani na soukromý život nebo rodinu nebyl čas. Toho však nelituje, neboť právě umění, které miluje a může s pokorou rozdávat, ji naplňuje štěstím.

Přestože tvrdí, že „stýskání a vzpomínky jsou břemena“, která si zakázala a dívá se spíš dopředu, právě díky vzpomínkám a pečlivě vedeným záznamům v kalendářích může čtenář vnímat šíři uměleckého záběru, její osobní citovou hloubku i charakterovou pevnost, poznat zážitky z osudových i umělecky cenných setkání, nahlédnout do zákulisí zkoušek inscenací, ale i do vnitřního světa Soni Červené, vzácné ženy a Dámy české kultury. U příležitosti životního jubilea přijala v Národním divadle stejnojmenné ocenění, které získávají umělci „s výrazným podílem na rozvoji duchovních, etických a kulturních hodnot s ohledem na jejich statečné osobní postoje a životní cesty“.  

Součástí knihy je CD s nahrávkami proslulých skladeb v podání umělkyně. Autory jsou její otec Jiří Červený, Lou Reed, Aleš Březina, Burton Lane, Jan Herget a Astor Piazzola. Knihu s množstvím osobních a dalších fotografií uzavírá dokumentace nahrávek vydaných na CD a DVD, chronologický výběr rolí v činohrách a operách od roku 1990 včetně melodramů a rovněž jmenný, věcný a místní rejstřík.

Academia, edice Paměť 2017, 404 s. + 1 CD

Dana Vondrášková
 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P6265914
img_3726
rakousko2011-23
11-opava-jakartovice
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.