Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Knižní novinky Staré plzeňské hostince aneb Kde se v Plzni jedlo, pilo a veskrze dobře žilo

Staré plzeňské hostince aneb Kde se v Plzni jedlo, pilo a veskrze dobře žilo

Markéta Maškovská

Staré plzeňské hostince aneb Kde se v Plzni jedlo, pilo a veskrze dobře žilo

Mgr. Markétě Maškovské se podařilo shromáždit úctyhodné množství cenných informací, mnohdy dosud zcela neznámých, jež v objevné publikaci uceleně dokumentují historii a atmosféru starých plzeňských hostinců v čase jejich největší slávy, tedy v době od 19. do počátku 20. století. Čtenář zde také najde zajímavé údaje o pestré skladbě jejich návštěvníků, o výrobě a produkci piva, plzeňských pivovarech a dozví se, jaký byl všední i sváteční život obyvatel Plzně a přilehlého okolí.

Čím víc nás pohlcuje dnešní uspěchaný životní styl, tím větší kouzlo pro nás má klidnější život našich předků. Staré časy sice nedokážeme vrátit, ale můžeme se alespoň pozastavit, nahlédnout do minulosti a třeba se z ní i poučit.“ uvádí autorka, která zasvěceně a přitažlivě poutavou formou oživuje běžné i výjimečné dny „starých zlatých časů“ v plzeňské metropoli, proslulé kromě průmyslu hlavně pivovarnictvím. Vždyť „Plzeň je přece jenom nejkrásnější ve sklenici!“ utvrzovali se domácí milovníci pěnivého moku i ti zdaleka, kvůli nimž se třeba z Prahy do Plzně vypravoval zvláštní vlak.

Hostinců, kde tekutý chléb vychutnávali, tu bývalo požehnaně, což dokazuje kapitola Z hospody do hospody, přibližující šenky, krčmy, zájezdní hostince, hotely, herberky, lidové hospody i klasické hostince v centru a na předměstích. Nechybí mezi nimi ani nádražní, výletní a reprezentační restaurace nebo vinárny a kavárny, uváděné vždy podle ulic. Popisy jednotlivých hospod doplňují dobové články a zajímavosti o jejich majitelích i návštěvnících.

Tak se můžeme například dozvědět o nejstarší plzeňské pivnici U Salzmannů (1637), dosud hojně navštěvované, kterou výstižně charakterizoval jeden z jejích četných hostů, český politik a žurnalista Adolf Srb: „Zavítati do Plzně a nenavštíviti Salzmanna, to je asi tolik, jako býti v Římě a neviděti papeže. Starý Salzmann byl pravzor šenkýřů bývalých časů. Byl na své pivo tak hrdý, jako by je sám vyráběl, a choval se dle toho k hostům, s nimiž nedělal mnoho okolků.“ Rovněž plzeňský rodák, známý a oblíbený herec František Kovářík, dosvědčoval: „Oběd U Knoblochů, to bylo Plzně jen kousíček, ale kdo chtěl mít Plzeň celou, musel zajít ještě na zahrádku k Salzmannům. Tady se točilo plzeňské, tady teprve jste byli v Plzni.“ Salzmannův hostinec byl oblíbeným místem mnoha umělců, kteří zde nezřídka čerpali inspiraci u nejedné sklenice piva. Avšak nejen oni sem chodili rádi, vždyť komfortní prostředí nabízelo hostům pět set míst.  

Autorka zmiňuje též národnostní situaci, o níž platilo, že „v Plzni jsou tři národy: Češi, Němci a Plzeňáci“. Jaký byl jejich všední život a jak uměli vychutnat volný čas, bavit se na plesech, koncertech, lidových slavnostech, o církevních svátcích či na rodinných výletech, přibližuje úvod knihy, kde současně zaujme část zaměřená na hospodské hry a rituály. Zajímavé informace se kromě toho čtenář dozví o hostinské živnosti a zejména o hostech, spolcích a stolních společnostech. Mimo hostinců, kam chodila chudina, je prostor věnován hostům klasických hostinců i vybraných podniků. Patří mezi ně významné osobnosti, vážení občané i známé plzeňské postavy proslulé svéráznou povahou a návyky. Specifická společenství tvořili profesoři, herci nebo mladí studenti a učedníci. Pověstní plzeňští frajeři rádi navštěvovali o sobotách a nedělích oblíbené šestákové tancovačky. Většinou neměli peníze, a tak každého příchozího návštěvníka hned obtěžovali výzvou: „Čéče, dej sem krejcar.“

Kromě osobitých štamgastů tvořily svébytný typ hostů stolní společnosti, které právě štamgasti často sami zakládali a pokračovali tak v tradici pijáckých cechů s danými pravidly, rituály a ceremoniály. „Bylo jich tu opravdu hodně, na přelomu století na 150, a tak byl dokonce založen spolek proti ustavování spolků,“ dodává autorka. Kromě vlastenecké stolní společnosti Kozáků, volného sdružení Kocourů – Mňau, Bílých Rejtharů, Alchymistů, sokolského 1. hnízda kosů plzeňských, humorem obdařených členů Mezopotamie, jsou zmíněny mnohé další včetně německých a jiných stolních společností.

Nejznámější uměleckou společností byla Mha, založená v roce 1907. Vedl ji vnuk purkmistra Martina Kopeckého, Adolf Kopecký, zvaný Velmistr Pecka I., jehož zástupcem nebyl nikdo jiný, než redaktor Pavel Nebeský. Mezi členy patřili osobnosti zvučných jmen - herci Václav Vydra, Eduard Vojan Eduard Kohout, Miloš Nový nebo spisovatel Karel Klostermann, Alois Jirásek, či malíř Mikoláš Aleš ad.

Jedinečné dílo, vydané plzeňským nakladatelstvím Ševčík, ocení nejen plzeňští patrioti a všichni milovníci piva, ale také ti, které zajímá historie a všední i nevšední události ze „starých časů“. Brilantní text doprovází na tři sta dobových, nezřídka unikátních fotografií, zachycujících prostředí doby minulé, s nímž nás pojí nejen historie ale i vztah k pivu, jak vystihl již Jan Neruda: „Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!

Plzeň, Nakladatelství Ševčík 2014, 424 s.

Dana Vondrášková
 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

img_9100
konf-bez-barier12
edf-tour-2010-bielsk...
P6231625
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.