Empowering

Non - empowering

Představit sebe a organizaci, ujistit se, že člověk ví, co děláme, proč tam je a co pro něj můžeme udělat

Nepředstavit se, neuvést, kdo jsme; předpokládat, že to člověk ví

Navodit atmosféru důvěry a profesionality – chovat se povzbudivě, ale ne ochranitelsky; možná pomůže představa – jak by se měl profesionál poskytující službu  chovat k dobrému zákazníkovi

Úřednícké chování nebo uspořádání prostoru;direktivní chování; nebo naopak -  přehnaně milé chování; ochranitelské, pečující chování; chování se jako k dítěti

Mluvit s člověkem, obracet se na něj

Mluvit s rodičem / průvodcem

Udržovat s člověkem aktivní oční kontakt

Nedívat se na člověka

Ptát se člověka, co si myslí

Říkat, co si myslím já

Ptát se, jak by si spolupráci představoval

Říct, co pro něj uděláme

Nabídnout víc možností (osvědčuje se víc než dvě) a říct, jaké mají důsledky – k čemu která povede

Říct, že má udělat tohle

Vykat, ptát se, jestli můžu tykat (chovat se jako k dospělým lidem bez postižení – v některých případech je přirozeně možno tykat; vždy po vzájemné dohodě); zeptat se případně, jak si přeje být oslovován/-a

Hned tykat; oslovovat zdrobnělinami, křestním jménem

Projevovat respekt, úctu (podat ruku, chovat se jako k dospělému člověku)

Chovat se k člověku jako k hloupějšímu – méněcenějšímu (neposlouchat, mluvit s doprovodem, mluvit před člověkem o něm, tykat, oslovovat jako dítě, mile žvatlat, držet za ruku)

Vysvětlit člověku, jak si může stěžovat, naučit ho to; dát mu kontakty, komu si může stěžovat.

Možnost, že si člověk může stěžovat nesdělit, opomenout…

Ignorovat připomínky nebo snahu o ně jako nepodstatné.

Dávat verbálně a/anebo neverbálně najevo, že kritika, stížnost je nežádoucí

Nemít předem jasno, co se bude dělat

Mít dopředu jasno, jak bude spolupráce probíhat

Spolupráci dojednávat; ptát se, co pro něj / ni můžeme udělat

Objednávku mít  za předem jasnou; říct, co určitě potřebuje od nás

Vysvětlovat význam formulářů, dohod, formalit

Formuláře a formality vyřizovat sám, předpokládat, že člověk na to nebude stačit

Vysvětlit předem, že se od člověka bude očekávat  - ale i učit a podporovat - samostatní jednání. Vysvětlit, co to znamená; že všechno co bude moct si člověk musí zařídit sám ) s možností požádat si o pomoc). Uvést konkrétní příklady.

Neříct člověku, že bude muset věci dělat sám a automaticky to očekávat – případně ho špatně hodnotit za to, že to nedělá, aiž ví, že se to od něj čeká. Nečekat samostatnost od člověka v naplňování zakázky.

Počkat, než člověk připraví věci sám (např. sešit, papíry, peněženku; než si zapíše…). Jestli s tím má evidentně problémy, zeptat se jestli v čem potřebuje pomoct.

Vezmu člověku věci z ruky, připravím mu je, dám mu pero do ruky…

Spolupráce

Vysvětlit člověku, že jestli potřebuje pomoc, musí si o ni požádat; naučit ho / ji – jak a kde (případně naučit rozeznat, kdy)

Poskytnout pomoc bez vyžádání

Ptát se člověka, jestli by mu pomohlo, kdyby si zapisoval – domluvy, schůzky, kroky… Nabídnout tu možnost.

Přikazovat člověku, aby si např. zapisoval, dělal úkoly.

Asistent pro člověka všechno zapíše bez ptaní sám.

Ptát se opakovaně, jak člověk hodnotí spolupráci, co je dobré, co špatné, co by chtěl změnit, zlepšit

Hodnotit práci sám

Požadovat informace od člověka; jestli to neumí - pomoct mu naučit se informace shromažďovat, předávat

Vždy si žádat informace od rodičů / opatrovníků

Nechat člověka jednat s jinými lidmi, podpořit ho v tom, učit dovednosti (např. se zaměstnavatelem, úředníky…)

Jednat s lidmi, úřady za člověka

Kontakt s třetí osobou na základě souhlasu uživatele

Záležitosti týkající se uživatele projednávat s kýmkoliv, bez vědomí a souhlasu uživatele

Chovat se jako partner (respektovat, co člověk říká, ptát se na jeho názor, dávat najevo zájem, dávat najevo, že ho poslouchám)

Chovat se jako rodič, mentor (říkat, co má dělat, hodnotit, jak se rozhodl, pečovat o člověka, dělat věci za něj)

Nereagovat na bezmocný výraz, pasivní odevzdání; podporovat člověka v tom, aby se naučil popsat, v čem je problém vyhledat pomoc a požádat si o ni.

Někdy, když člověk narazí na překážku a není zvyklý je překonávat, upadne do role bezmocného “chudáčka”. Asistent se snaží v tuto chvíli naplnit jeho požadavky.

Podporovat člověka v aktivitě (nenechávat ho sedět v koutě)

Dávat důraz na to, co člověk může – umí, může zkusit – i když jsou to maličkosti.

Představovat, vnímat a obracet se na problém člověka jako na důležitý a určující.

Prezentovat problematické oblasti jako důležité (ty naši postižení místo lidi s postižením)

Vybízet člověka, aby i drobnosti dělal sám – např. napsat adresu na obálku, zeptat se na informaci, vyhledat číslo v seznamu, vyplnit formulář, shromáždit informace. Pomoct mu, aby se tyto věci naučil

Dělat formality a drobnosti za člověka

Hledat malé konkrétní věci, které člověk dokáže, aby se posunul ke splnění svého cíle ()

To přece nemůže dělat – to přece neumí. (Nemůže jít nakupovat, vždyť ho okradou, ztratí se, zapomene…)

Poukazovat i na povinnosti a zodpovědnosti (nejen na práva); věci, za které je člověk sám odpovědný, aby je zařídil

Chovat se tak, že se potvrzuje nebo v člověku vyvolává představa, že asistent / organizace všechno zařídí a člověk může jen očekávat služby; že všechno v jeho zakázce zařídí organizace pro něj.

Nechat zažít zkušenost (I negativní důsledky rozhodnutí)

Říct, že tohle a takhle nemůže dělat.

Nechat člověka dělat chyby. Podpořit ho při tom – dát jasně najevo, že dělat chyby je možné (že člověk se tak může učit; že každý dělá chyby---)

Navádět člověka, aby všechno dělal dobře. Když se asistentovi zdá, že člověk řekne chybnou odpověď, opraví ho a řekne mu, jak to má být správně.

Nenutit člověku vlastní představu (např. Zprostředkovat praxi, která podle mé není vhodná; spíš pak mluvit o zkušenosti)

Říct člověku, co je pro něj vhodné, např. na základě mého odhadu jeho / jejich schopností nebo podle toho, co je právě k dispozici…

Počkat, i když to trvá dlouho, než člověk něco udělá; respektovat tempo člověka

Udělat to sám, protože je to rychlejší

Pracovat po krocích a respektovat změnu rozhodnutí člověka v procesu

Tlačit člověka k cíli

Pozorně naslouchat a doptávat se, zjišťovat, jak co člověk myslel, doplňující informace

Vyslechnout informaci a hned říct, co si myslím já

Nejdřív se ptat víc obecně, postupně se dostat ke konkrétním otázkám a alternativám

Neptat se; zeptat se rovnou na konkrétní věc; nabídnout jenom možnosti “buď - anebo”

Klást otázky tak, aby člověk sám na něco přišel, aby mu pomohl ujasnit situaci; víc otevřené otázky (I když uzavřené také mají svoje místo)

Klást manipulující otázky, kterými se asistent snaží člověka dovést k žádoucí odpovědi bez ohledu na přání člověka. Klást uzavřené otázky (možnost odpovědi jen Ano – Ne; “chceš čaj, že jo?”); ptát se jen pro forma; otázkou sdělovat příkaz.

Podpořit člověka, aby problém vyřešil, postupně se vyptat, jak problém bude řešit, jaké zdroje využije, kdo mu může pomoct, jak  si o pomoc říct; jaké bude mít řešení problému důsledky

Nabízet řešení;

Říct, co má udělat

Ověřovat si v průběhu, jestli člověk všemu rozumí. Také, jestli I jsme se vzájemně pochopili.

Nezjišťovat, jestli člověk rozumí, nebo se zeptat až na konci

Mluvit tak, aby člověk mohl rozumět – srozumitelně, pomalu, jednoduchá slova, krátké věty, zdůrazňovat důležitá slova, dělat přestávky, jednoduše shrnout po delších úsecích.

Mluvit rychle, dlouhá souvětí, používat odborné výrazy, zkratky, mluvit v dlouhých blocích – bez pauz

Dávat informace strukturovaně a jasně; nezahltit nimi – po jedné

podávat hodně informací najednou

Mluvit konkrétně; (pozor, pro některé lidi jsou abstraktní i pojmy, které běžně užíváme – např. PROČ, TĚŽKÉ; ...je potřeba si ověřovat, jestli a jak jim rozumí)

Mluvit abstraktně a obecně

Dávat příklady (pozor - aby příklad člověku pomohl najít jeho vlastní řešení - ne aby ho jen automaticky zopakoval; pomáhá dát víc příkladů; připomenout člověku jeho život a zkušenosti...)

Říct jen obecně, jak se má např. něco dělat

Dávat najevo, že si pamatuji, co člověk řekl, jeho názor. Že z něj vycházím, pracuji s ním (i kdyby se mi nezdal správný, diskutuji o něm).

K vyjádření člověka se nevracet, a nepřipomínat jej, protože vím, že bylo špatné.

Vycházet z myšlenek a přání člověka, považovat je za směrodatné. Dát mu najevo, že jeho / její myšlenky jsou cenné.

Dávat najevo – anebo vůbec myslet si – že nezáleží na tom, co si člověk myslí, protože naše praxe je osvědčená a my víme nejlíp, co je pro něj dobré

Hodnocení – ohodnotit, jestli člověk splnil úkol / krok jak jsem se domluvili; jestli to dělal dobře, špatně  -v tom případě s ním mluvit, co by s tím šlo dělat, jak to zlepšit. Hodnotit proces, práci, ale NE ODPOVĚĎ, ROZHODNUTÍ, VÝBĚR člověka

Hodnotit rozhodnutí, výběr člověka (např. “to si vybral blbou praxi; říkáš nesmysly; to je špatně…”)

Ukončení spolupráce

Ptát se člověka, jestli už chce ukončit, jestli je problém vyřešen; na ukončení se společně domluvit

Vyhlásit, že problém je vyřešen; že je konec

Brát do úvahy, když člověk říká nebo naznačuje, že není s něčím spokojen; ptát se, jak by si představoval nápravu; v případě, že člověk nechce pokračovat, dát možnost ukončení + vysvětlit, co to bude znamenat

Člověk dává najevo svojí nelibost, já se snažím ho přesvědčit, že co děláme, mu prospěje, že je potřeba pokračovat

Popsat, když dochází k neplnění podmínek a že to může vést k ukončení spolupráce; ptát se, jestli to tak člověk chce a popsat, jaké jsou jiné možnosti

Říct, že člověk neplní podmínky a že spolupráci ukončíme

Respektovat přání člověka ukončit spolupráci, I když zakázka nebyla naplněna

Nutit člověka pokračovat v spolupráci, protože je to pro něj dobré