Agnieszka Stein o hranicích. K zamyšlení...
Pondělí, 07 Září 2015 09:01 | 
H
ranice není třeba dítěti stanovovat, ony prostě jsou! Nejdůležitější je, abychom sami znali vlastní hranice. Bohužel mnozí z nás to ne moc dobře zvládají. Naše děti jsou pak ztracené a necítí se s námi v bezpečí.
Podle čeho můžeme poznat, že máme problémy s vlastními hranicemi?
Agnieszka Stein
- když vnímáme příliš mnoho událostí kolem sebe, jako by byly naší součástí; věnujeme hodně času přemýšlení o věcech, které nemůžeme ovlivnit;
- když pocity a chování jiných lidí se nám zdají být vždy vhodné a odpovědnost za své pocity přřenášíme na druhé;
- když bereme dítě a jiné blízké jako prodloužení sebe samých; domníváme se, že všechno kolem nás by mělo probíhat tak, jak jsme si to naplánovali;
- jestli máme problémy, když dítě s námi nesouhlasí; nedokážeme přijmout, když dítě cítí a zažívá něco jinak než my sami;
- těžko můžeme věřit dítěti a věřit v to, že zná své potřeby; často pak používáme různé formy násilí, abychom ho přiměli ke spolupráci; nutíme ho do jídla, oblékáme ho, když mu není zima;
- když si je necháváme přerůst přes hlavu a pro obecné dobro věnujeme mnoho důležitých pro sebe záležitostí.
- chceme potěšit všechny kolem i za cenu vlastního štěstí. Domníváme se, že bez nás by to jiní lidé nezvládli;
- když původně přírozená situace, v níž se rodiče snaží uspokojit všechny potřeby dítěte, trvá příliš dlouho;
- když se cítíme být špatnými rodiči, pokud dítě pláče i přesto, že jsme s ním a snažíme se mu pomoci, a to i tehdy, když když s něčím nesouhlasíme a říkáme mu „ne“;
- když se nedokážeme smířit s tím, že se naše dítě postupně osamostatňuje a dělá nás nešťastnými skutečnost, že zvládne uspokojit stále více svých potřeb samo bez naší pomoci.
Agnieszka Stein