V těchto případech může docházet k tomu, že nevidomý člověk skončí na zádech strávníka, který je právě zaneprázdněn krájením knedlíku. Proto bych měl dotaz, zda je podoba tzv. předzahrádek někde řešena a zda je či není povinností provozovatele restaurace tyto předzahrádky nějakým způsobem ohraničit, nebo jinak označit. Pokud by povinnost ohraničit předzahrádky v některých předpisech byla uvedena, kam se můžeme s ohlášením případného nedostatku obrátit?“

Pan Pardubský výstižně popisuje jeden z našich častých problémů nevidomých a špatně vidících chodců na ulicích mnoha měst naší republiky. Pokusím se jej rozebrat ze všech naznačených hledisek a nakonec odpovědět na jeho otázky. Cíl je zřejmý – vyprovokovat větší aktivitu místních složek SONS i jednotlivců k nápravě takových a jim podobných nedostatků, komplikujících život naší komunity. Právní oddělení ani Centrum odstraňování bariér, někde na ústředí SONS v Praze, jej mohou z mnoha důvodů řešit jen omezeně.

Nejprve tedy, co na to předpisy

Jedna z prováděcích vyhlášek stavebního zákona, totiž vyhláška 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, v § 4, odst. (5) praví: „Umístění a zabezpečení městského mobiliáře, staveb pro reklamu, informačních a reklamních zařízení, předzahrádek restaurací, prodejních stánků, venkovních pultů a obdobných konstrukcí musí respektovat přirozený pohyb chodců a nesmí zasahovat do průchozího prostoru.“

Jak to má být zabezpečeno technicky pak říká bod 1.2.10. přílohy 1 citované vyhlášky: „Vnitřní i vnější pochozí plochy musí být řešeny tak, aby byla důsledně dodržena vodicí linie pro osoby se zrakovým postižením. Do průchozího prostoru podél vodicí linie se neumisťují žádné překážky. Předměty, stavby pro reklamu a informační nebo reklamní zařízení, letní zahrádky a jiné konstrukce na ostatních místech pochozích ploch musí mít ve výši 100 až 250 mm nad pochozí plochou pevnou zarážku pro bílou hůl jako je spodní tyč zábradlí nebo podstavec a ve výši 1100 mm pevnou ochranu jako je tyč zábradlí nebo horní díl oplocení, sledující půdorysný průmět překážky, popřípadě lze odsunout zarážku za obrys překážky nejvýše o 200 mm. Takto musí být zabezpečeny také předměty a konstrukce s bočními stěnami nesahajícími až k zemi nebo podlaze a výkopy a staveniště.“ Bod 1.2.1. přílohy 2 pak ještě upřesňuje: „Překážky na komunikacích pro chodce, zejména telefonní automaty, lavičky, pultový prodej, výkladce, stavby pro reklamu a informační nebo reklamní zařízení a stromy musí být osazeny tak, aby byl zachován průchozí prostor podél vodicí linie šířky nejméně 1500 mm.“ Ještě níže je uvedeno, že zmíněný průchozí profil lze na malou vzdálenost výjimečně snížit na 900 mm.

Takto je to zdánlivě jednoduché. Předpis jednoznačně ukládá, že trasa chůze na veřejném prostranství musí mít vodicí linii, ať již přirozenou nebo umělou, zřetelnou pro bílou hůl. Průchozí profil bez zasahujících překážek musí být široký alespoň metr a půl, jen výjimečně a na malý kousek se může zúžit na 90 cm. Kdybychom to vztáhli pouze na předzahrádky restaurací, tak její obrys musí být vyznačen něčím, co zjistí bílá hůl – třeba podiem alespoň 0,1 m vysokým, nebo nějakou jinou pevnou zarážkou ve výšce mezi 0,1 a 0,25 m. To by se stalo umělou vodicí linií, která by nás vedla mimo předzahrádku. Plůtek do výšky 1,1 m by pak byl ideální, zkušenější nevidomí chodci by asi na něm netrvali. Zbytek chodníku předepsané šířky alespoň 1,5 m by dovoloval pohodlné míjení chodců s dětskými kočárky, případně i s invalidními vozíky. Sloup veřejného osvětlení, strom apod. by ve vzdálenosti alespoň 0,9 m od předzahrádky, by nevidomého chodce při správné technice chůze s bílou holí neměl ohrozit.

Jak je to ve skutečnosti

Na počátku r. 2010, tedy jakmile vstoupila v platnost výše uvedená vyhláška, radnice některých měst, včetně některých úřadů městských částí v Praze, vkládaly do povolení provozování restauračních předzahrádek podmínky, uvedené ve vyhlášce a trvaly na jejich dodržení. Bohužel, jednalo se pouze o vyjímky. Dřívější živelný stav ve většině míst trval. V posledních letech naopak, bez ohledu na předpis, odbor památkové péče pražského magistrátu a po jeho příkladu i příslušné instituce dalších měst, ve svých pravidlech pro předzahrádky jejich provedení vhodné pro samostatný pohyb zrakově znevýhodněných chodců výslovně zakazují. Co stím?

Odpovědi na otázky ing. Pardubského

Pro přehlednost otázky zopakuji.
Otázka: Je podoba tzv. předzahrádek někde řešena a je či není povinností provozovatele restaurace tyto předzahrádky nějakým způsobem ohraničit, nebo jinak označit.
Odpověď: Místní úřad měl do povolení provozování předzahrádky provozovateli uložit mj. i podmínky, vyplývající z vyhlášky 398/2009 Sb.

Otázka: Pokud by povinnost ohraničit předzahrádky v některých předpisech byla uvedena, kam se můžeme s ohlášením případného nedostatku obrátit?
Odpověď: Na nevhodně umístěnou a neošetřenou předzahrádku je nejvhodnější písemně si stěžovat na odboru životního prostředí místně příslušného městského úřadu s odkazem na výše citovaná ustanovení vyhlášky 398/2009 Sb. (Poznámka: České obchodní inspekce se to netýká.)

Výzva

Metodické centrum odstraňování bariér SONS se při projednávání podobných záležitostí, jako je tato, na níž výstižně upozornil ing. Pardubský, setkává s námitkou úředníků, že o projednávaném problému nevědí, protože místní zrakově znevýhodnění občané na něj neupozorňují. Proto vyzývám všechny, jimž nějaký místní problém, týkající se naší komunity zrakově znevýhodněných, pije krev, aby věnovali trochu času a příslušnou instituci písemně oslovili, ať přímo, nebo prostřednictvím místní odbočky SONS. Metodické centrum odstraňování bariér, popřípadě právní oddělení SONS, pak rádi pomohou s odkazy na příslušné předpisy, nebo jinou radou. Dosáhneme tím tou nejpřirozenější cestou, aby naše oprávněné specifické potřeby vešly do podvědomí úřadů a institucí.

Viktor Dudr
Metodické centrum odstraňování bariér