Koho by dnes napadlo, že Versailles bylo původně loveckým zámečkem, okolo kterého byly jen lesy a bažiny. Ve velkolepý palác se začal měnit v roce 1661 za vlády krále Ludvíka XIV. Při stavbě a výzdobě bylo zaměstnáno až třicet tisíc lidí. Práci měli na povel celkem čtyři architekti Le Vaue, Mansart, Le Nôtre a Le Brun. Ke zmíněné barokní budově patří také celých sto hektarů zahrad, ve kterých nechybí fontány, sochy ani vyhlídky. Tento zámek se stavěl neuvěřitelných padesát let! Výsledek však stál za to. Důkazem toho je skutečnost, že mnoho evropských vladařů po takovém sídle toužilo a pro spoustu evropských stavitelů se stal vzorem. Regionální podoba Versailles se nachází ve Vídni, v Maďarsku, ale nechybí ani v Čechách. Konkrétně se jedná o zámek Slavkov u Brna i Jaroměřice nad Rokytnou byly stavěny podle zmíněného královského sídla.

Při stavbě Versailles se používal mramor, křišťál, samet zlato atd. Na ničem se nešetřilo. Bylo zapotřebí čtvrtiny státních výdajů, aby mohl být palác udržován. Tento zámek byl místem diplomatických setkání vladařů, ale také samozřejmě plesů, či operních představení. Právě ve Versailles také poprvé spatřilo světlo světa celkem devatenáct princů a princezen. Zámek se stal také symbolem absolutistické moci. Sláva tohoto zámku trvala až do velké francouzské revoluce. V tak velkolepém sídle nemohlo samozřejmě chybět luxusní zařízení. Po výbuchu zmíněné revoluce bylo toto zařízení přestěhováno do Louvru. Některé bylo bohužel rozkradeno. Zahrady v té době zpustly.

Již výše jsem se zmínila o tom, že Versailles byl svého času také „domovem“, či spíše obydlím německé armády, bylo tomu tak v době války mezi Pruskem a Francií. Že v roce 1871 oznámil Otto von Bismarck vznik Německého císařství, to jistě víte. Tušíte však, odkud zmíněný muž tuto zprávu řekl? Bylo to právě z Versailles, konkrétně ze Zrcadlové síně. Ale co víc, na stejném místě došlo k podpisu mírové smlouvy po první světové válce. Následky zmíněné smlouvy nebyly pro Německo zrovna nejlepší, ale to už sem nepatří. Za zmínku za to určitě stojí, že Zrcadlový sál je nejenom nejslavnější, ale také nejkrásnější místností celého zámku.

Není divu, že se tento zámek dostal na Seznam světového dědictví UNESCO. Stalo se tak již v roce 1979. Podle mého názoru, by bylo spíš velice divné, kdyby tam tato budova zapsána nebyla. Vždyť není na světě palác, který by se mohl pochlubit větší návštěvností, než právě Versailles.

Zámek se pochopitelně objevil i v mnoha filmech. A které to konkrétně byly? Snad každému z nás se Versailles vybaví především ve spojitosti se slavnými filmy o krásné a hrdé Angelice s Michélle Mercier v hlavní roli. Na stejném zámku se natáčel i film „Valmont“ Miloše Formana. Palác si „zahrál“ i ve Filmu „Sofie Coppoly“, který líčí osudy poslední francouzské královny, Marie Antoinetty tak, jak je vnímala jedna z jejích služebných. Do tohoto paláce zavítal i Woody Allen, když natáčel romantickou komedii „Půlnoc v Paříži“. Pro příznivce Angeliky mám báječnou zprávu. Osudům této bojovnice budou totiž již v nejbližší době patřit páteční večery na prvním programu České televize. Na první film „Angelika, markýza andělů“ se můžete těšit již tento pátek, tedy 1. srpna.

Vraťme se však ještě k Versailles. Jistě mi dáte za pravdu, že jde zkrátka o nevšední lidské dílo. Uznání si jistě zaslouží všichni ti, kdo se na jeho stavbě, vybavení, či údržbě podíleli v minulosti i ti, kteří se o něj starají dodnes. Bez jejich obětavé práce by totiž turisté neměli co obdivovat a filmaři by přišli o nádhernou lokaci. Ať už byl Král Slunce, jak sám sebe nazýval Ludvík XIV. jakýkoliv a nelze popřít, že se jednalo o absolutistického vladaře, Versailles se mu povedla vskutku obdivuhodně. Doufejme tedy, že tento zámek bude stát ještě dlouhá léta a lidé, kteří jej přijedou navštívit v něm budou moci nasávat neopakovatelnou atmosféru.

Krystyna Kędziorová