Letní prázdniny jsou bezesporu spolu s Vánocemi nejpříjemnějším obdobím celého roku. Těší se na ně nejen děti, ale i dospělí. Jenže rodiče bývají během prázdnin také ustaraní, protože se bojí, aby se jejich dítěti, které třeba zrovna není doma, něco nestalo. Někomu by se mohlo zdát, že rodiče svou péči o děti přehánějí. Najdou se rodiče, kteří jsou opravdu až příliš starostliví, ale pravdou je, že děti by měly být i o prázdninách opatrné a dávat na sebe pozor. Vždyť někdy stačí chvilka nepozornosti a veselá zábava se rázem promění v nehodu.

Jak takovým nehodám předcházet? Mohly by jim „zabránit“ samy děti. Kdyby se ovšem vyhýbaly rizikovým místům. K tomu je však zřejmě těžko přemluvíte, protože většina těchto nebezpečných míst děti velmi přitahuje a pobyt v nich pro ně znamená úžasné dobrodružství. A je naprosto normální, že dobrodružství touží o prázdninách zažít každé dítě. A jaká nebezpečná místa na děti „číhají“? Ačkoliv jsou dnes již možnosti cestování takřka neomezené a rodiče se tedy se svými ratolestmi mohou vypravit kamkoliv se jim zlíbí, pokud jim to finanční situace dovolí, hodně dětí stále tráví prázdniny na venkově. Rády se tam ve stodole zavrtávají do stohů sena nebo slámy. Právě to by ale dělat neměly. Opuštěné budovy, třeba zrušené kravíny nebo jiné zemědělské stavby, jsou pro děti jistě nemalým lákadlem. Co na tom, že už chátrají? Rozhodně je však vhodné takovému pokušení odolat a tato místa raději nenavštěvovat. Totéž platí i pro staré lomy a pískovny. Který kluk by si o prázdninách nechtěl posedět na nějakém zemědělském stroji, dokonce ho i sám spustit? Ani to však není moudrý nápad. Ledaže by u toho byl děda nebo nějaký jiný dospělý. Jen tak totiž bude jisté, že elektrický proud, pod kterým tato zařízení mohou být, dítěti neublíží. Nádrže a kanály rovněž není radno prozkoumávat moc zblízka.

Pokud je během prázdnin pěkné počasí, tráví většina dětí hodně času venku. Nejspíš se domnívají, že na tom není nic špatného, když se pak samy vracejí domů, ačkoliv už je tma. Možná to dokonce považují za důkaz své odvahy a vyspělosti. Takové návraty za tmy bez žádného doprovodu však nejsou vůbec bezpečné. Stejně jako pro bezpečí dětí nejsou to pravé procházky po tmavých zákoutích a osamělých místech. Snad každý rodič poučí své dítě, aby nepřijímalo nic od cizího člověka nebo dokonce vlezlo do jeho auta. Ba co víc, dítě by se ani nemělo příliš přibližovat k vozu, ve kterém sedí člověk, který se ho ptá, kudy má jet, aby se dostal tam, kam potřebuje. Některé děti, zejména pak dospívající mládež, kterou nikdo nehlídá nebo je jeho společníkem jenom kamarádka, někdy o prázdninách stopují, protože jim zrovna ujel autobus nebo prostě dostanou chuť na dobrodružství. Stopování je však nanejvýš nebezpečné dobrodružství. Nikdy nevíte, jaký je řidič auta, do kterého sednete a čeho je schopen. Vždycky je lepší ujít třeba i trochu větší kus cesty pěšky, než se dostat do opravdového maléru.

Není na tom nic nezdvořilého, když dá dítě najevo, že mu něco nevyhovuje nebo něco nechce. Naopak, je to naprosto správné. Pokud snad naneštěstí dojde dokonce k tomu, že někdo na dítě zaútočí, pak je křik to nejlepší, co může udělat. To není neslušné chování, to je způsob sebeobrany. Zato se nesluší, aby se děti chodily koupat tajně, aniž by o tom rodičům řekli. U vody děti vůbec nemají co dělat, není-li tam s nimi někdo dospělý. Skládky nejsou nejvhodnějším místem ke hraní a najde se spousta míst, na kterých se bude dětem procházet daleko lépe než na staveništi. Všichni přece víme, kolik ostrých a nebezpečných předmětů se nachází na skládce. Zákon schválnosti způsobí, že takový předmět se dostane dítěti do rukou a úraz bude rázem na světě. Na staveništi zase může někde upadnout nebo na něj může něco spadnout.

Stává se, že dítě i o prázdninách někam spěchá a zkrátí si cestu tím, že projde přes cestu mimo přechod nebo mimo semafory. V tu chvíli je pro něj obvykle podstatné, že ušetří nějakou tu minutu času. Neuvědomuje si však, jak velké riziko podstupuje. Nikdo přece není schopen zaručit, že právě v okamžiku, kdy dítě probíhá přes cestu, mu do cesty nevjede nějaké auto a neporazí jej. Dlouhé dny se pak může dítě vzpamatovávat v nemocnici. Takže těch pár „ušetřených“ minut přijde dítě pěkně draho. Pamatovat si, že neodcházet bez přilby, když se dítě chystá na výlet nebo projížďku na kole, musí být někdy náročné nebo dokonce otravné. Ale vyplatí se to, protože přilba ochrání hlavu před úrazem. A zdraví je přece nade všechno.

Možná, že po přečtení tohoto článku se někteří rodiče vyděsí a budou chtít nechat své děti po celé prázdniny doma, aby je měli neustále na očích. Jenže i doma může dítě přijít k úrazu. Na druhé straně nic se nemá přehánět, ani ta rodičovská starostlivost. Samozřejmě, že je nezbytné dítě poučit a připomenout mu, že opatrný by měl člověk být vždycky, kdekoliv je a cokoliv dělá, tedy i o prázdninách. Pokud nedojde k nějakému vážnému zranění, neměli by to dospělí zveličovat. Vždyť i nějaké ty menší úrazy k prázdninám patří, co říkáte?

Krystyna Kędziorová