V minulém roce počet žen, které jsou na celém světě nuceny k prostituci, činil až neuvěřitelných čtyři a půl miliónů. Více než polovinu těchto obětí reprezentují obyvatelky Asie a Tichomoří. Násilí páchané na prostitutkách, které ve skutečnosti prostitutkami vůbec být nechtějí, je jedním z problémů, který se bohužel dosud nepodařilo vyřešit.

Výzkumy ukázaly, že v současné době trpí až jednadvacet miliónů lidí v otroctví. 24 % z toho jsou pak právě ženy, které se „živí“ prodejem samých sebe, samozřejmě nedobrovolně. Teď se samozřejmě nabízí otázka: Jak se tyto ženy do veřejných domů vůbec dostanou, když tam nechtějí? Zde je odpověď, kterou dal na tuto otázku Mathiew Friedman, expert z OSN: „Nejčastěji se překupníci nejprve s mladou dívkou ožení nebo jí sňatek alespoň slíbí, pak ji ale odvezou do zahraničí a prodají do veřejného domu. Tam ji nejprve znásilní několik mužů po sobě, a to až dvacetkrát. Jde o profesionální násilníky. Dívka je poté tak zlomená a ztratí víru v sebe, že začne bez odporu pracovat jako prostitutka. Po léta je uzavřena v nevěstinci, kde ji denně až desetkrát nabídnou mužům. Je chycena navždy a nemůže utéct.“ Takto popsal zmíněný expert způsob, chcete-li cestu, kterou se nejčastěji z normální dívky stane nucená prostitutka.

Výzkum, který on sám provedl, přinesl doslova šokující výsledky. A myslím, že slovo šokující je v tomto případě velice, velice mírným výrazem. Vyplývá z něj totiž že prodej jedné ženy překupníkem do nevěstince se uskuteční každých neuvěřitelných patnáct vteřin! Odborník upozornil: „Do roku 1900 bylo z Afriky odvezeno přes 11,3 milionu lidí. Dnes je ale na světě přes 21 milionů otroků.“ Nepomáhají proti tomu ani kvalitní zákony, které vládnou ve většině moderních zemí a které samozřejmě zločiny jako je třeba prodej lidí zakazují a odsuzují, ani fakt, že v těchto zemích nechybí fungující policie. Jak je tedy možné, že jen málo překupníků a zločinců se podaří chytit, odsoudit a po zásluze potrestat? Odpověď na tuto otázku není vůbec těžká. Obchod s lidmi totiž nesmírně vynáší. Jedná se o velice výdělečné „podnikání“. Slova odborníka Friedmana to potvrzují: „Roční profit z prodeje lidí dělá zhruba 32 miliard dolarů. Je to druhý nejvýdělečnější zločin po prodeji drog.“

Není však pravdou, že jsme proti novodobému otroctví zcela bezmocní. Stačí maličkost. Chtít pomoci a můžeme se s ním dát do boje. Friedman vybídl: „Je to problém, který musíme řešit všichni. Není totiž jen pro pár dobrovolníků. Je to problém kulturně-společenský a společnost ho musí řešit.“

Obchod s lidmi je také tématem seriálu „Matrjoški“, který v současné době vysílá Česká televize vždy ve čtvrtek na programu ČT2 po 22. hodině. Hlavními hrdinkami zmíněného seriálu jsou pochopitelně mladé a krásné ženy, které jedni prodávají a druzí kupují jako dobré zboží. V seriálu je vylíčena zoufalá situace sexuálních otrokyň, stejně jako nevybíravé postupy mafiánských živlů, a to s veškerou surovostí a brutalitou. Seriál zkrátka ukazuje skutečně krutou realitu. Kromě toho upozorňuje i na to, že policie v těchto případech nezřídka jedná pomaleji než by měla a obchod s bílým masem toleruje. Našel se však ctižádostivý novinář z Belgie, který je ochotný riskovat, aby obětem zmíněných obchodů pomohl.

Děj „Matrjošek“ začal na Litvě v okamžiku, kdy dívky, které touží po lepší práci a budoucnosti na Kypru podepsaly smlouvu, i když jí nerozuměly. Zanedlouho poté se vypravily na cestu do belgického klubu 69.

Drsný seriál „Matrjoški“ je dvanáctidílný a má dvě série. První řada se týká osudů dívek z Východního bloku. Ve druhé řadě pak gang rozšiřuje své působení i do Asie. Tento seriál pochopitelně v žádném případě není vhodný pro děti.

Prodej lidí je sice jedním z nejvýnosnějších obchodů na světě, ale také jedním z nejkrutějších a nejodpornějších zločinů jaké existují. Snad se najde co nejvíce lidí, kteří budou chtít prodávaným nešťastnicím pmoci a zachránit je. Zároveň bychom se také měli modlit za ty, kteří je prodávají nebo kupují, aby pochopili, že člověk není žádné zboží. Doufejme, že se jednoho dne problém novodobého otroctví vyřeší jednou provždy a že se alespoň některé sexuální otrokyně i jiní otroci vrátí domů.

Krystyna Kędziorová