Právě to se stalo paní Jitce, která pak prosila: „Neříkejte přede mnou Egypt, protože to byla jedna z nejhorších dovolených. Země je to krásná, moře nádherné a hotel se také povedl, jenže znám z něj hlavně záchod. Střevní potíže dorazily třetí den pobytu a bohužel mne neopustily za pár dní jako všechny ostatní lidi kolem.“ Po takové nepříjemné zkušenosti se není co divit, že paní Jitka nechtěla trávit svoji dovolenou v „problematických zemích“ ještě další tři roky poté. Její další vzpomínky na nevydařenou dovolenou v Egyptě jsou takové: „Když se dívám zpátky, tak to mělo tehdy jedinou výhodu – byla to první dovolená, při které jsem výrazně zhubla. Ale odpočinutá jsem nebyla ani trošku, spíš totálně vyčerpaná. Nejdřív z toho, že jsem pořád běhala na záchod, a když jsem pochopila, že mne to jen tak nepustí, padnul na mne strach, jak to zvládnu cestou v letadle.“

Když paní Jitka přijela z dovolené domů, pro jistotu se rozhodla navštívit svého praktického lékaře. Přiznala se: „Bála jsem se, že to nebyl jen klasický turistický průjem, když mi vydržel tak dlouho. Potřebovala jsem uklidnit, že jsem nechytla něco horšího.“ Její obavy byly naprosto pochopitelné. Naštěstí se však nepotvrdily. Výsledky vyšetření potvrdily, že už je všechno jak má být a paní Jitka se rázem cítila lépe. Doktor splnil svoji povinnost a přesvědčil pacientku o tom, čím si tolik potřebovala být jistá. Její slova jsou toho důkazem: „Doktor mne uklidnil a poradil, abych nějaký čas užívala probiotika, že mým střevům pomohou se z toho všeho vzpamatovat.“ Paní Jitka jako správná pacientka poslechla svého lékaře.

Vyplatilo se jí to, protože léky opravdu zabraly. A tak využila jejich služeb i tehdy, když v roce 2011 dala souhlas, že se opět může jet k moři. Tentokrát se ale na dovolenou prostřednictvím probiotik připravila a nezapomněla si je vzít s sebou. O své přípravě a o uspokojivých výsledcích Prozradila: „Pár týdnů předem jsem je užívala. Jsem přesvědčená, že jen díky nim byla dovolená zcela v pořádku. Jen jsem musela najít taková, která nepotřebují držet v chladu a mohou s vámi cestovat jen tak v kufru.“ Navíc dodala: „Vlastně jsem je objevila ve spolupráci s lékařem. Dobře si vzpomínal na to, jak zničená jsem přijela, takže mi poradil, jak vybrat ta správná – podle obsahu probiotických kultur i prebiotik. Nebýt jeho, tak jsem ani nevěděla, že mě mají zajímat i taková věci.“

Také předloni, tedy v roce 2012 se paní Jitka vypravila na dovolenu k moři. Tentokrát už nejela se strachem, ale s radostí. Tehdy prohlásila: „Potřebuju jen jistotu, že už nevyhodím peníze za to, abych na moře koukala z okna a místo zaplacených dobrot se živila jen suchým pečivem. Když má probiotika, jsem v klidu.“

Paní Jitka není zdaleka jediným člověkem, kterému probiotika pomohla. Také malému Tomáškovi svého času tyto léky prokázaly dobrou službu a díky nim se do chlapcovy rodiny vrátil klid. Paní Klára, Tomáškova maminka vzpomínala: „Tomášek měl s trávením potíže od narození. Po každém jídle byl pár minut v klidu a pak to začalo – křeče, pláč… Byli jsme z toho nešťastní a neustále hledali pomoc.“

Prosila o radu nejen lékaře, ale i zkušenější maminky. Prozradila o tom: „Dostávala jsem různé rady, jak předejít problémům se zažíváním – pila jsem litr nedobrého fenyklového čaje denně, malému natírala a masírovala bříško, dávala mu teplé obklady. Bohužel nic nepomohlo na delší dobu.“ O potížích, které chlapečka trápily, hovořila jeho maminka pochopitelně i s pediatrem. „Vysvětlil mi, že střeva miminek nejsou dostatečně zralá, že je jen otázkou času, kdy si na stravu zvykne. Podle něj se to mělo po třech měsících věku postupně napravit.“

Křeče v bříšku sice po nějaké době skutečně ustoupily, jenže místo nich přišla zácpa. Rodičům tedy opět začali starosti. Paní Klára se svěřila: „To nebylo o moc lepší. Bolesti, nadýmání, pláč. Připadalo nám, že to nikdy neskončí. Tak jsem začala hledat informace sama.“ A jaké byly výsledky hledání? Potvrdily se slova pediatra, že střevům kojenců nezbývá nic jiného než si zvyknout na stravu, samozřejmě postupně. Jiní lékaři však neradili čekat a nechat čas, ať všechno vyřeší sám, nýbrž nerovnováhu ve složení střevní mikroflóry srovnat pomocí těch správných probiotik.

O probioticích se paní Klára dost možná dozvěděla takřka na poslední chvíli. Alespoň, to tak vyznělo z jejích slvo: „Byla jsem ráda, že se mi rady odborníků dostaly do rukou včas, už jsem byla připravená vyzkoušet projímadlo, které by zřejmě neudělalo dobrou službu. Místo toho jsem malému dávala hodně pít a koupila jsem doplněk stravy s probiotiky.“ Její jednání se posléze dočkalo i pediatrického schválení. Zároveň dětský lékař poradil, aby maminka sem tam dala Tomáškovi napít i ovocné šťávy a nejenom čaje. V ovocných šťávách se totiž nachází vláknina. Takže mohou pomoct zácpu uvolnit. „Upozornil mne také na to, že není dobré koupit jakákoli probiotika, ale ta, která jsou určená pro miminka. Právě proto, že mají speciální složení,“ dodala paní Klára.

Pak se konečně začala situace zlepšovat. Úporná zácpa dala Tomáškovi pokoj. Díky tomu se i chod rodiny začal vracet do normálu. Paní Klára řekla: „Najednou pro nás nebylo jídlo začátkem pár hodin stresu a breku. Tomášek lépe spal a dokonce se ho tolik nechytala rýma, na kterou před tím hodně trpěl. Vypadá to, že na konstatování, že imunita začíná ve střevech, něco bude.“

Probiotika se pak stala součástí běžného života celé rodiny, což potvrzuje sama Klára svými slovy: „Poté, co probiotika pomohla malému, koupili jsme si je s manželem i pro sebe. Jednak proto, že jsme uvěřili jejich účinku, jednak ze vděčnosti, že přinesla do naší rodiny zpátky klid.“

Pokud by tedy i někoho z vás trápily nějaké střevní potíže, víte, na co se obrátit. Já ale doufám, že vaše střeva nebudou páchat žádnou neplechu a že probiotika nebudete vůbec potřebovat.

Krystyna Kędziorová