Děti rády soutěží a napodobují dospělé ve snaze být těmi nejlepšími. Kvůli tomu kolikrát vylučují ostatní děti a snižují jejich hodnotu, aby si tak udrželi svoji moc v rámci kolektivu. Šikana je tak odnepaměti považována za součást dospívání. Lze ji vidět v říši zvířat, v parlamentu i ve sportu a jinak se jí prý také říká „princip přežití nejsilnějších“. Šikana se stává utajenou, neviditelnou a společnost ji z nepochopitelných důvodů mlčky schvaluje. Lidé jsou společenští tvorové a v rámci přežití ve společnosti se podřizují skupinovým normám a jsou-li nuceni přežívat v nepřátelském prostředí, spolčují se s vůdci a kolikrát obětují své morální hodnoty a podrývají ostatní.

Spoustu dětí tak především ovlivňuje to, kde jsou a nikoli však to, kým jsou. Šikana má v mnoha školách tradici, její projevy bývají horší na školách, kde šikanu omlouvají, tolerují, popírají nebo proti ní nic nepodnikají. Roli hrají i kulturní postoje, podle nich mají být muži drsní a žalovat chodí pouze slaboši. Děti, které se nedokážou ubránit sami, ostatní tak považují za zbabělé. Násilníci obvykle učitelům podlézají a projevují se mimo jejich dohled, aby je tak oklamali a učitelé pak nemají přehled o skutečné situaci. Agresoři jsou si jistí, že jim jejich počínání bude procházet, protože škola nikdy nezasáhne. Když se svědkům nedostane ochrany a nijakým způsobem se nezabrání šikaně, tak děti postupně přestanou případy šikany hlásit.

Mnoho škol se úmyslně vyhýbá slovu „šikana“, neboť se tak děsí negativní publicity a nelíbí se jim, co by to mohlo vyvolat u rodičů a veřejnosti. Škola by se ovšem měla snažit vytvořit prostředí, ve kterém každý jednotlivec bude uznáván a respektován a dávat dětem i jejich rodinám jasný signál, že šikanování je nepřijatelné a neustále sledovat a upravovat svoje programy proti šikaně.

Z výzkumů jasně vyplývá, že chce-li škola omezit šikanu, musí spolupracovat s rodiči žáků. Ředitel či ředitelka uvádějí ve své škole do praxe požadavky ministerstva školy a musí dohlížet na učitelský sbor, žáky až po sekretářky, zda se v celé škole dodržují standardy vzájemné úcty a spravedlnosti. Je-li ředitel či ředitelka silnou vůdčí postavou, šikana se ve škole vyskytuje minimálně, pokud ovšem je ředitel agresivní nebo pasivní, otvírá se šikaně cesta.

Žáci používají kolektiv ostatních, aby si určili své společenské postavení. Stýkají se s ostatními, vyvyšují se nad ně nebo je vylučují, aby pozvedli tak vlastní pozici. Školní party, gangy se neustále proměňují a agresoři se snaží skupinku využívat k udržení moci a společenského postavení. Pokud skupina přitakává ať už ze strachu, z rozpaků nebo, protože to bere jako zábavu tak pro agresora to představuje odměnu. Jestliže okolí trpně přihlíží, šikana se stupňuje, pokud však zasáhne a dá najevo nesouhlas, šikana ustává.

Děti jsou odrazem své rodiny. Dědí geny, nadání, postoje a vzorce chování což má vliv zda budou odolné tváří v tvář šikaně a zároveň zvyšuje nebo snižuje tak pravděpodobnost, že se stanou obětí či agresorem, případně obojím.

Karin Šimovcová