Je lepší při výběru partnera poslouchat výhradně srdce, nebo by měl člověk dát průchod i rozumu? Někdo by na tuhle otázku mohl ihned odpovědět, že sňatek z lásky je lepší. To určitě je, jenomže ani vztah se někdy neobejde bez porady rozumu. V tomto článku se zaměříme jak na sňatky z rozumu, tak na sňatky z lásky.

Než se však do toho pustíme, dozvíme se, co říká o sňatcích psycholog Petr Šmolka. Jeho slova jsou následující: „O absurdnosti a zbytečnosti institutu sňatku mluví často právě ti, jimž se jaksi nedostává vdavek či ženitby chtivých partnerů, zatímco sami by rádi a rády tu hlavinku do chomoutu co nejrychleji zasunuli.“ My tady mluvíme o tom, který sňatek je lepší a zapomínáme, že v současné době se spoustě lidem svatba opravdu zdá zbytečná a klidně spolu žijí, aniž by se před tím vzali. Nevadí jim při tom, že je to hřích. Ba dokonce ani po narození dítěte nezmění svůj názor. Najít toho pravého nebo tu pravou na celý život je stále velmi nesnadné a ne každý má také to štěstí, že se mu to podaří.

Zvláště ženy si již odmalička představují svatbu jako spojení dvou lidí, kteří se mají velice rádi a vrcholem jejich štěstí. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby tomu tak skutečně bylo. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že láska by se dala přirovnat k chemické reakci a při zamilovávání hrají rozhodující roli přitažlivost s hormony. Tyto aspekty však nemohou rozhodovat po celý život. Věřte tomu, že láska je slepá, zamilovaní na začátku vztahu dokáží udělat doslova cokoliv, aby se mu vztah nerozpadl. Jenže dřív nebo později ty pomyslné růžové brýle spadnou z očí. V případě vztahu z rozumu takové zaslepení nehrozí. Nepřipraví člověka o chladnou hlavu.

Již výše jsem uvedla, že mladá generace se často do manželství nehrne. To však neznamená, že by tito lidé vztahy z lásky neprožívali. Přemýšleli jste už někdy o tom, co to vlastně je klasická zamilovanost? Na tuto otázku, podle mého názoru, nejlépe odpoví odborník. Tedy lépe řečnou odbornice, psycholožka Jarmila Vaňková ze soukromé kliniky v Ostravě. Tato dáma vysvětluje: „Většinou je tomu tak, že každá první láska je na bázi zamilovanosti a citu. Nejde o rozumové rozhodnutí. Dotyčná osoba se vám prostě líbí, je vám sympatická a cítíte se s ní dobře. To je klasická zamilovanost. Většina z nás takové vztahy prožívá celý život a každý vztah stojí pak na podobném principu.“

O vztazích, jejichž základem je především láska, se soudí, že jsou méně stabilní. Nelze sice popřít, že začátky takových vztahů jsou příjemnější a často i intenzivnější. Zato návrat do reality, který oba zamilované zkrátka nemine, bývá o to horší. To zamilovaným spadnou právě ty růžové brýle a najednou na svém partnerovi uvidí jeho chyby, nedostatky a vlastnosti, které jim nebudou vyhovovat. Konec první zamilovanosti někdy znamená konec vztahu. Ale právě toto období první krize je pro vztah velmi důležitý. Když totiž dva lidé toto období ustojí, pak je velká naděje, že spolu dlouho vydrží. Psycholožka Vaňková se k tomu vyjadřuje následovně: „Pokud se vztah, který dříve stál především na lásce a zamilovaném pobláznění mysli, dostane do první krize a vy procitnete zpátky do reality, může dojít k rozchodu. Pokud vás ale pojí ještě něco jiného, například jste si společně třeba pronajali byt, koupili auto, nebo dokonce počali dítě, stojíte před rozhodnutím, zda vztah ukončíte anebo s partnerem budete dále, ačkoli vás už nepřitahuje a necítíte k němu žádný velký pocit lásky. Pokud v partnerství zůstanete, stává se z vašeho vztahu z lásky vztah z rozumu.“ Doktorka Vaňková dodává také, že zmíněná změna není nic ojedinělého.

Může se stát, že dva lidé hned od začátku vztahu budou řídit rozumem a období zamilovanosti proto vůbec neprožijí. Vzniká tedy ihned vztah z rozumu. I takové vztahy vznikají, i když ne tak často jako vztahy z lásky. I příčiny takových vztahů jsou pochopitelně ryze racionální. Může se například jednat o finanční zajištění, možnost získání hypotéky výhodněji, ale také třeba touha mít vedle sebe někoho, což už v podstatě hraničí se vztahem z lásky.

Názor paní doktorky Vaňkové na vztah, chcete-li přímo manželství z rozumu je následující: „Znám případ manželského páru, který se tímto způsobem dal dohromady, a žijí spolu již přes deset let. Mladá maminka zůstala po smrti svého prvního manžela sama se dvěma dětmi v malém bytě, za který sotva platila nájem. O dvě patra níže ve stejném domě bydlel majitel domu, který měl byt zhruba dvakrát tak velký a sám pro sebe. Byl to vysokoškolský vzdělaný čtyřicátník, kterému se ale nikdy nepodařilo najít vhodnou partnerku. Po rodině přitom toužil. Tito dva lidé byli dlouhá léta přáteli, nakonec se vzali. Oba o sňatku hovoří jako o sňatku z rozumu, netají se tím. A jsou spokojení.“

Tak už to bohužel na světě je, že všechno s sebou nese rizika. Ani v případě sňatků tomu není jinak. A je úplně jedno, jestli se jedná o sňatek z lásky nebo z rozumu. Samozřejmě se rizika něčím liší. Začneme třeba těmi, která hrozí partnerům, kteří jsou spolu z lásky. O těchto rizicích už byla řeč. Nemyslete si, že pokud dva lidi nerozdělí konec první zamilovanosti nebo se jejich vztah promění spíše na vztah z rozumu, tak je už nerozdělí nikdy nic. Překážkou ve vztahu se může stát nevěra nebo hádky ohledně společné budoucnosti.

Právě hádky o společné budoucnosti bývají velmi časté. Protože představy společné budoucnosti obou partnerů se mohou lišit. Ani žebříček hodnot nemusí být u těchto dvou lidí stejný. Slova paní psycholožky Vaňkové to potvrzují: „Mezi nejčastější spory patří touha ženy po dítěti, zatímco muž se na to ještě necítí. Často se řeší, ve kterém městě budou partneři společně žít, jaký byt si zařídí a jakým stylem. V posledních letech naopak příbývá osob, které chtějí část svého života cestovat po světě. A pokud si k sobě nenajdou partnera, který danou zálibu sdílí, vztah většinou dříve nebo později skončí.“

A co hrozí partnerům, kteří jsou spolu z rozumu? Především to, že se jejich partner do někoho skutečně zamiluje. Na druhou stranu je pravda, že s takovým partnerem z rozumu se spíš a rychleji dohodnete na společných investicích. Takoví lidé jsou mnohdy víc obchodními partnery než manžely. možný rozchod si pak odskáče nejen soukromý, ale i profesní život. Psycholožka Vaňková upozorňuje: „Velmi podstatné je pochopitelně i to riziko, že jeden z páru narazí na lepšího partnera, který dokáže nabídnout více. Pak opět hrozí, že vás dotyčný opustí kvůli jiné ženě, která mu nabídne například lepší zázemí, bude lépe zajištěná anebo mu zkrátka splní něco dalšího, o čem on dlouho snil.“

Odpovědět jednoznačně na otázku, zda je lepší uzavřít sňatek z lásky nebo z rozumu, není možné. Je fakt, že vztahy z rozumu jsou stabilnější a trvalejší, avšak tu zamilovanost, po které každý touží třeba jen někde v koutku srdce, bohužel postrádají. Partner pro vás může být důležitější víc z existenčních než z osobních důvodů. Především ženy takovou situaci těžce snášejí, mají pak pocit osamění a upadávají i do depresí. Oproti tomu vztahy z lásky mají obvykle menší stabilitu a také kratší dobu trvání, zato je člověk prožívá mnohem intenzivněji. Hlavně ženy potřebují cítit, že je ten jejich vyvolený schopný je nejen povzbudit, ale také psychicky podržet, až přijdou těžkosti. Tento pocit však může žena mít jen po boku muže, kterého skutečně miluje.

Vztahy a sňatky jsou velice složitá věc a myslím, že nikdo z lidí nezná recept na štěstí. Ale když už se člověk jednou rozhodne, že s někým bude, tak je třeba udělat všechno pro to, aby se vztah nerozpadl. A když na sebe dva dokáží být hodní a vycházet spolu i po létech společného života, i když už do sebe třeba nejsou zamilovaní až po uši, když spolu zkrátka vydrží, tak si mohou gratulovat.

Krystyna Kędziorová