Maminko, já už nechci chodit do školy, plakal desetiletý Jirka, když přišel domů. Děti jsou na mě hnusné, pořád na mě pokřikují tlusťochu. A na tělocviku se mi smějí, protože se rychle zadýchám a nepřeskočím ani kozu. Kdybych tak byl hubený, jako moji kamarádi.

Pro jeho matku to nebylo poprvé, co tak zničeně hleděla na syna. Jako matku mě to bolelo, říká smutně. Ale když u nás jde o jídlo, jako bych házela hrách na stěnu. Ovoce a saláty Jirka vůbec nechce jíst. Párky a hranolky mu chutnají víc než cokoli jiného. Ale zároveň si je vědoma toho, že na synově problému s váhou má také svůj podíl viny. I ona totiž k smrti ráda jí, a ne jenom nízkokalorická jídla.

Oba se proto rozhodli, že se musí něco změnit. Navštívili dětskou lékařku, která po provedení základních vyšetření, poslala chlapce do ordinace, která se specializuje na léčbu dětské obezity. Tam Jirkovi poradili, aby se zúčastnil speciálního pobytu, který se zaměřuje na léčbu dětských pacientů. Vyhledali proto jeden z táborů pořádaných Českým červeným křížem.

Jirkovi se tam nečekaně líbilo. Plaval s dalšími obezními kamarády v bazénu, pod odborným dohledem profesionálů. Pravidelně cvičil a všichni společně hráli míčové hry. Protože po cvičení pořádně vyhládne, stravoval se stejně jako doma pětkrát denně. Ale tentokrát nenašel na talíři žádné hamburgery ani vepřovou s knedlíkem a zelím, ale především zeleninu, vlákniny a lehké kuřecí maso.

Na pobytu se Jirka naučil základní návyky, které jsou potřeba pro zdravý život. Je však bohužel spíše výjimkou - jen každý třetí pacient dokáže zhubnout trvale. Doma se totiž většinou vracejí do starých kolejí. Jirka už zhubnul o 10 kilogramů a je domluven, že i letos pojede na stejný pobyt. Svůj boj nevzdává a věří, že jednou bude štíhlý i on, aby se vyrovnal svým kamarádům.

Anna Hlisnikovská