Právě takovou ženou je manželka pana Karla, paní Jana. Manželství těchto dvou lidí trvá už osmnáct let. Jsou rodiči tří dětí. Nejstarší dceři Anežce je šestnáct let, mladší Aničce třináct a nejmladšímu synovi Péťovi šest. Paní Jana strávila v domácnosti již sedmnáct let, přesto ji neláká zkusit zase pracovat, dokonce o tom nechce ani přemýšlet. Její manžel je sice úspěšným podnikatelem, který dovede uživit rodinu, má také uzavřené pojistky pro případ, že by se s ním něco stalo. Uvědomuje si však, že doba je nejistá a skutečnost, že se někomu dneska dobře vede neznamená, že to tak bude i v budoucnu. Proti takovéhle pohromě se bohužel pojistit nelze. Bohužel jeho paní zastává názor, že se nic stát nemůže, protože firma má dobré jméno, a takovým podnikům krach nehrozí. To, že nechce do práce, zdůvodňuje paní Jana tím, že se musí starat o dům, o děti a o domácí mazlíčky, protože její manžel přece pracuje.

Pan Karel se se svou ženou seznámil na nějakém veletrhu, na který ho poslal jeho tehdejší zaměstnavatel, pracovala tam jako hosteska. Zamiloval se do ní až po uši a on jí nebyl také lhostejný. Vzápětí se z nich stal pár. Ani ne rok na to, se Jana přistěhovala ke svému příteli do Prahy. Na severu republiky, kde bydlela s rodiči, nebylo zrovna snadné najít práci. V hlavním městě měla Jana víc štěstí a brzy se stala asistentkou. Poté se vzali a za rok už se těšili na své první dítě. Pan Karel a jeho kamarád si s úspěchem založili podnik. Peněz bylo čím dál víc. Karel s Janou si postavili dům na kraji Prahy, přestěhovali se tam a přibyl jim další přírůstek do rodiny. V té době už paní Jana nechodila do práce. Pečovala o domácnost a o děti, její muž zase pracoval stále, a oba byli spokojení.

Po několika letech přišel čas, aby se i z mladší dcery stala školačka. Pan Karel zpozoroval, že začíná být na myšlení jeho ženy znát, že je stále doma. A tak jí navrhl, aby si našla nějaké zaměstnání třeba jen na částečný úvazek. Ona však tvrdila, že by to bez ní doma nezvládli. Nápad zaměstnat hospodyni také nepovažovala za dobrý. Místo toho začala manžela přemlouvat, aby se pokusili o další dítě, že se třeba dočká syna. Pan Karel nakonec souhlasil. S otěhotněním nebyly problémy. Skutečně se tentokrát narodil kluk a paní Jana měla zase na pár let co dělat. Letos v září však se stane i z něho školák. Pan Karel upozornil manželku, že by si měla začít ohlížet nějaké práci. Ani ne tak proto, že by snad bylo nutné, aby vydělávala, spíš proto, aby se zase vrátila do běžné reality, dostala se mezi lidi a zapojila se. Paní Jana však není z těch žen bohatých mužů, které by zajímala jenom kosmetika, nákupy apod. Na druhé straně nemá moc kamarádek a je stále doma, kde pečuje o domácnost a učí se s mladší dcerou. Těší se, že se bude učit i se synem, až začne chodit do školy. Její muž si bohužel s ní už nemá o čem povídat, protože nemá přehled, dokonce ani vlastní názor.

Od té doby, co paní Jana přestala chodit do práce, uplynulo už přece jenom hezkých pár let. Je tedy naprosto pochopitelné, že žena má pravděpodobně obavy ze zapojování do pracovního procesu. Její manžel to chápe, proto jí nabídl, ať se nejdřív zúčastní nějakého rekvalifikačního nebo jiného kurzu. Byl ochotný se poptat po nějakém zaměstnání, které by nebylo časově náročné. Jenže takové rozhovory dosud končily hádkou a pláčem manželky. Při tom pan Karel nechce pro svoji ženu nic špatného. Ona to však chápe tak, že jí manžel závidí, že nemusí denně docházet do zaměstnání.

Nyní je nejvyšší čas dozvědět se, co si o tomto problému myslí odborník. Podle něj je jediným východiskem ze situace taková komunikace s manželkou, která by jí pomohla uvědomit si, že když zůstane i nadále doma, mohlo by to mít nějaké následky. Odbornice upozorňuje také na to, že kdyby snad přece jenom se přestalo dařit v podnikání nebo se přihodilo něco jiného, pak by odtržení od reality, nepřehled i upadající konverzace mohlo pro paní Janu znamenat nejistou pracovní budoucnost. Radí také, aby pan Karel dal své ženě své pocity najevo a otevřeně si s ní o nich promluvil, pokud se domnívá, že způsob, jakým v současnosti paní Jana žije, může ovlivňovat jejich manželství. Neznamená to však, že by měl muž cokoliv řešit místo ní nebo ji k něčemu nutit. Ona sama musí zjistit, co by vztahu nejvíc prospělo. Manžel pochopitelně může říct svůj názor na věc, případně i nasměrovat, ale to je tak všechno. I tak ale není zaručeno, že se žena do práce vrátí, pokud celou věc cítí jinak a doma je jí dobře.

Odbornice dodává, že je zapotřebí zjistit, jaké má kdo představy o společné budoucnosti a jaké má kdo cíle. Zmiňuje možnost, že názory manželů nemusí být stejné, i když spolu už žijí tolik let. Muž může vnímat ženu v domácnosti, která nemá jiné zájmy jako horší variantu. Oproti tomu žena může považovat péči o domácnost a o děti za svou životní náplň, která jí dává pocit maximální seberealizace. Může jí to zrkátka tak vyhovovat. Pak už záleží všechno na manželech. To oni by měli najít vhodný kompromis, který by jim pomohl celou věc uzavřít. Výsledek tohoto kompromisu by měl být takový, aby oběma stranám vyhovoval a společná budoucnost by se mohla dál odvíjet.

Krystyna Kędziorová