Sedlčansko
K
rajina středního Povltaví kolem Sedlčan umí návštěvníka překvapit svým poklidem. Pole se střídají s lesíky, cesty do kopců stoupají jenom pozvolna a potoky plynou hlubokými údolími. A psí spřežení si tady užívají zimy nejen v horách. Sedlčany se pokusil dobýt Jan Žižka, praví pověst. Do útoku se pustil brzy zrána, ještě ležela rosa, ale neuspěl, a musel s vojskem odtáhnout. Na paměť té události vznikla Slavnost rosy, bujná veselice, jakási obdoba středověkého Svátku bláznů.
Mezi majiteli Sedlčan byly rody zvučných jmen - Rožmberkové, Jakub Krčín z Jelčan, známý rybníkář, a také Lobkovicové. Sedlčanskou historii dokládají i památky, jako je třeba kostel ze třináctého století s dochovanými románskými prvky nebo novorenesační radnice na náměstí z roku 1903.
Nedaleko východního okraje Sedčan se ukrývá půvabný Červený Hrádek. Na ostrohu obtékaném Mastníkem stával vodní hrádek, po požáru ho znovu vybudovali roku 1711, později novogoticky přestavěli podle projektu architekta J. Kotěry.
Tehdy tu prý v pravé poledne strašíval přízrak zámeckého pána, jenž jezdil s kolečkem po střeše a po hradbách. Kdo ví, možná to byl jen výstřední zedník, který se o polední pauze chtěl pouze pobavit.
Zajímavým místem Sedlčanska jsou i Vrchotovy Janovice se zámkem, otevřeným od dubna do září. Mají tu pozoruhodnou expozici českého zvonařství.
Anna Hlisnikovská