Kolikrát člověka i napadne, že by měl pro svůj organismus udělat víc a zařídit, aby se tělo mohlo regenerovat. Jenže v tom se často ozve naše pohodlnost a pro tu není obvykle nic těžké, přesvědčit nás, že správná výživa není až tak důležitá. A my pak příliš neřešíme, jestli jsou potraviny, kterými zaháníme hlad dostatečně kvalitní. Stává se, že lidé jedí a pijí nezdravě, a přesto žijí dlouho. Zcela namístě je v tomto případě otázka: Jak je to možné? Někteří lidé se zkrátka o potřeby svého těla zajímají pramálo, jejich existenci to však neohrožuje. Proč tomu tak je, na to by nám dokázal odpovědět jedině sám Bůh. To On dal lidskému tělu „životní látky“, díky kterým se mohou buňky a tkáně regenerovat. Zmíněnými životní látkami jsou v podstatě molekuly, které jsou složkami našich buněk. A z buněk pak, jak je všeobecně známo se skládá celé tělo. V našem těle je opravdu velké množství buněk. Každá buňka je přitom univerzální a ukrývá se v ní spousta energie a síly. Právě životní síle malých buněk vděčíme za to, že je naše tělo takové, jaké je.

Lidské tělo by se dalo přirovnat k obytnému domu. Naše tělo je zkrátka takovou stavbou, ve které jsme doma. O svůj domov jako takový se staráme a udržujeme, jak nejlépe to jen jde, protože nikdo přirozeně nechce, aby střechou začalo zatékat, potrubí se zaneslo a ucpalo, zdi a podlahy by se mohly stát domovem nějaké havěti. Nikdo nemá zájem o to, aby se mu barák začal rozpadat a nakonec mu spadl na hlavu. I když se to na první pohled vůbec nezdá, lidské tělo je na tom úplně stejně. Jakákoliv jeho funkce nebo činnost záleží od toho, jak moc o své tělo pečujeme. A je jedno, jestli se jedná o funkci fyzickou nebo psychickou. Roli nehraje dokonce ani to, jestli tělo funguje ve dne nebo v noci. Uveďme si jako příklad třeba činnost žláz s vnitřní sekrecí. Tak už je to na tom světě zařízeno, že všechno živé potřebuje potravu. Jelikož jsou naše orgány živé, nemůžeme se divit, že se jim nelíbí, když je necháme o hladu. A čím se vlastně živí žlázy s vnitřní sekrecí? Zřejmě vás to překvapí, stejně jako mě, ale důležitými složkami jejich výživy jsou harmonie a čistota. Ne že by tyto žlázy přestaly společně působit na organismus, když jim tento „pokrm“ chybí, to ne. Jejich účinek je však omezený. To je docela pochopitelné, nemyslíte? Když my se nenajíme, tak nám jde taky práce hůř a obvykle toho uděláme méně už jenom proto, že nás při tom ruší písnička, kterou čím dál častěji a stále dokola vyzpěvuje náš hladový žaludek. Žlázy s vnitřní sekrecí jsou schopné pracovat díky energii z molekul. No a molekulám, které tu energii také musí z něčeho čerpat, dáváme výživu právě my. Alespoň bychom měli, protože bez endokrinních žláz se neobejde žádná funkce ani činnost lidského těla. Na všem zkrátka mají tyto žlázy svůj podíl a do všeho se „pletou“.

Ať už bychom byli v jakémkoliv věku a prožívali cokoliv, druh a kvalita stravy bude vždy životně důležitá. Úkolem potravy totiž není jenom obnova našich buněk a tkání. Kromě toho je účastníkem procesů, během kterých jsou z těla vylučovány potraviny, které žaludek nedokázal strávit. Tyto procesy jsou rovněž nezbytné, protože kdyby jich nebylo, poškozovalo by naše tělo kvašení a zahnívání. Lidé, v jejichž organismech přibývá odpadu a produktů hniloby totiž ztrácí naději na to, že by jejich zdraví mohlo být zářící. Když se však budeme správně stravovat, dostaneme za odměnu fyzickou energii, sílu i vitalitu. Tohle všechno nám poskytne organismus, a navíc si vezme na starost i úpravu našich citů. Takže budeme zvládat život, a on nás neovládne.

Dříve jsme přirovnali tělo k domu. Rozdíl mezi skutečným domem a lidským tělem je ten, že není problém barák zbořit postavit nový a přestěhovat se do něj. Jenže v případě těla to nejde. Proto bychom měli udělat krok zpět, dokud ještě je to možné. Začne-li se naše tělo hroutit, nebudeme se moci přestěhovat do jiného. Může se stát, že na povrchu nebude nic vidět, ale uvnitř bude tělo téměř nebo dokonce zcela rozpadlé. Jenže my někdy začneme mít pocit, že se něco špatného děje teprve ve chvíli, kdy už je pozdě tělo léčit a stavět ho znova na nohy.

Na závěr bych ráda připomněla jedno moudré přísloví, které říká, že zdání klame. Určitě už se vám nejednou stalo, že jste rozkrojili krásné jablko, na které se vám zbíhaly sliny, sotva jste se na něj podívali, ale nakonec jste si na něm nepochutnali, protože v něm bydlel červ a jablko bylo navíc shnilé. Stejná situace může nastat ve vašem těle. Navenek můžeme vypadat naprosto úžasně a bezchybně, ale uvnitř to může být hotová katastrofa. Naše tělo potřebuje harmonický organismus, který dobře funguje. Teprve když je tato podmínka splněná, můžeme mluvit o úplném zdraví. Znovu opakuji, že zdraví máme jenom jedno. Tak si ho hýčkejme.

Krystyna Kędziorová