K amarád mi nedávno vyprávěl, jakým originálním a účinným způsobem se naučil zbavovat lidí, kteří mu na ulici za dvacku až „dejte klidně stovku“ vnucují nejrůznější samolepky, přívěsky či magnetky ve jménu té či oné charity. Některé sbírky jistě mají své opodstatnění a jak jsme se shodli, oba rádi přispějeme, pokud přesně víme, komu nebo čemu naše peníze prospějí, ale ani jeden z nás nemá k „pouličním charitám“ přílišnou důvěru a většinou ani čas nebo chuť prověřovat, zda jde skutečně o dobrou věc či podvod. A tak pro jistotu před všemi těmito výběrčími i s jejich kasičkami, doma sešitými veverkami, joji a samolepkami, které si stejně nikam nenalepíte, prcháme s omluvným úsměvem, sklopenýma očima a pocitem provinění. Protože co když zrovna „tendleten fakticky vybírá na postižený děti nebo opuštěný pejsky!?“