Tajemné kouzlo, které může prozářit váš život

M alá Anička už jako miminko trpěla těžkou neurodermatitidou. Kvůli svým svědícím puchýřkům, které ji ztrpčovaly život, byla velice smutná. Moc se za vyrážku styděla. Vždycky se stahovala do sebe, ostatním dětem se vyhýbala, nechtěla si s nikým hrát. Ale teď je už dva měsíce dívka jako vyměněná. „Stal se zázrak, najednou se nemůže nasytit setkávání s kamarádkami ze třídy a vesele dovádí v parku.“ Anna s rozzářenýma očima vypravuje: „Já už se teď druhých lidí nemusím bát, chrání mě má dobrá víla. Bydlí v malém domečku, který jsem dostala k narozeninám. Je velmi milá, a také mi chce odčarovat ty ošklivé pupínky.“ Anna má hodně živou fantazii, ale její neurodermititida se skutečně zlepšila.

Právě u dětí může opravdu víra v pohádkové bytosti skoro „hory přenášet“. Zkušenosti z klinik ukazují například to, že malí pacienti v pokojích s pohádkovými motivy se rychlejí uzdravují. Ale je to skutečně jenom víra v mystické bytosti, která lidi znovu uzdravuje a rozveseluje, nebo se za tím vším skrývá něco více?

Myslím,  že takové „víly, elfové a skřítci reálně existují, aby nám v tomto šedivém světě plném strachu přinášeli kousek bezstarosti.  Pevně věřím tomu, že tyto bytůstky nám lidem dodávají pozitivní energii. Často potkáváme víly, protože jsou běžně mezi námi:v zahradách, lesích, dokonce i přímo v našem bytě. Koutkem oka zachycená nehmotná postava, která se mihla kolem nás, dotek jemný jako pavučina na obličeji - každý to zná, ale nikdo netuší, že to jsou právě elfové.“

Proto to není vůbec tak jednoduché, aby se strozí dospělí otevřeli kouzlu pohádek jako malá Anna. Člověk musí bystřit své smysly, aby poznal tajemnou pozitivní sílu vil.

Anna Hlisnikovská


 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.