Bylo zjištěno, že pokud je pes sám, nikdy ocasem nemává na neživé věci, znamená to například, že když pes vejde do místnosti a najde v ní plnou misku, je spokojený, dokonce může být šťastný, ale ocasem nemává. U psa bylo vypozorováno, že se může dokonce třást rozrušením, což je příznakem toho, že pohyb ocasu je projev komunikace neboli řeči u psa. Jako my nemáme ve zvyku mluvit do zdi, tak ani psi nemávají ocasem, pokud nemají ve své blízkosti živý objekt. Psí ocas vyjadřuje náladu, společenské chování i úmysly.

Psí ocas také slouží k udržování rovnováhy, neboť při běhu pes používá ocas, aby při vysoké rychlosti nedocházelo u něho k převrácení, a ohnutí ocasu ve směru slouží jako určitá protiváha, která zabraňuje přetáčení. Pes také využívá ocas, když kráčí po něčem úzkém, mírně pohybuje ocasem ze strany na stranu podle záklonu těla, což se dá přirovnat k tyči v ruce cirkusového artisty, který kráčí po laně.

Velkou zajímavostí u štěňat je, že nedovedou vrtět ocasem od narození. Až později u takových štěňátek ve stáří třiceti dnů lze vypozorovat asi u poloviny, která mává ocasem a teprve u 49 dní starých štěňat je plně vyvinuto toto mávání ocasem. A proč vlastně až tak pozdě začínají štěňátka vrtět ocasem? Prý až teprve tehdy, když potřebují sociální komunikaci a malinká štěňátka pouze sají a spí a veškerý styk s ostatními členy vrhu a s matkou se odehrává tím, že se k sobě tulí, aby jim bylo teplo, a vyhledávají mlíčko u matky.

Ve stáří sedmi týdnů se štěňátka začínají společensky stýkat a tedy i vrtět ocáskem. Vyjadřování ocasem u psa se děje polohou, tvarem, pohybem. Pohyb je hodně podstatný signál, protože psí oči jsou mnohem vnímavější na pohyby než na podrobnosti nebo barvy a tak mávání ocasem je pro ostatní psy snadno rozeznatelné. Divoké psovité šelmy, například vlci, mají obvykle velké huňaté ocasy a tak jsou zdaleka vidět. Někteří mívají špičku ocasu světlejší a díky takto zvýrazněnému konci ocasu se dají snadno rozeznat polohy a pohyby ocasu.

Zajímavostí je, že různá plemena psů nosí ocas různě vysoko a proto všechny polohy ocasu se musí hodnotit dle obvyklého držení daného psa. Ocas, který je nesený vodorovně, směřující od psa, ale není strnulý, znamená pozornost pejska, tuto polohu vyvolává dění okolo nebo objevení něco v dáli. Může být i spojeno s větřením pachu, který přináší vítr. Tento postoj nebývá známkou znepokojení, ale pokud ocas začne tuhnout, situace se začíná měnit.

Ocas, který je vodorovně napjatý, strnulý a špička směřuje od psa, vyjadřuje agresi a může být na počátku střetu s cizím psem nebo s vetřelcem. Může to být i počátek obyčejného seznamovacího rituálu mezi psy, nebo střetnutí psů, kteří se již někdy setkali a nemají se zrovna rádi. Poloha napjatého ocasu pokud se změní, znamená to u psů, výhružku.

Zdvižený ocas v poloze mezi kolmou a vodorovnou se vyznačuje dominancí psa. Napětí ocasu prozrazuje jeho úmysly, a zda bude uplatňovat svou dominanci nebo ne. Pes nemá ještě pocit ohrožení, ale očekává, že může být napaden, a proto se to dá přeložit: „Já jsem tu největší šéf a vyřídím si to s každým, kdo by o tom pochyboval.“ Uvolnění napětí ocasu, drženého dosud vysoko a pohyb jeho špičky kupředu ukazuje na velmi sebevědomého psa.

Ocas zdvižený a mírně zakřivený nad hřbetem signalizuje vůdčího psa. Vyjadřuje sebevědomí a dominantního psa, jenž má pocit nadvlády a vůbec o tom nepochybuje. Necítí se ohrožený a očekává, že bude od ostatních respektován.

Ocas držený níže než horizontálně, ale stále v určité vzdálenosti od nohou, může být i volně svěšený dozadu a vzhůru je znakem nesoustředěného psa, který odpočívá.

Ocas svěšený, blízko zadních nohou, tak tady pokud jsou nohy stále napjaté a ocas se pohupuje dozadu a dopředu pouze v malém rozsahu znamená, že pes není ve své kůži, je nemocný, nebo může pociťovat bolest nepříliš silnou. Pes může být i psychicky rozladěný nebo pouze smutný.

Ocas stažený mezi nohy mívají pejsci plní strachu a obav. Za běžných okolností se tato poloha vyskytuje za přítomnosti dominantního psa nebo osoby, které se pes podřizuje.

Karin Šimovcová