Hraní dětem napomáhá připravit se na samostatný dospělý život. Hraní můžeme pozorovat i u zvířecích druhů, kdy například kočka přinese živou, zčásti ochromenou myš svým koťatům, ale pak je zcela na nich, aby se na ní cvičila. Dětská hra se dá rozdělit na tři skupiny. První jsou hry s pravidly, druhé jsou hry spojené se zkoumáním, objevováním, zkoušením, třetí skupinu tvoří spontánní hry.

Hry s pravidly jsou například skákání panáka, kuličky, honěná, kopaná tyto hry mají přesná pravidla, avšak děti do pěti let mají jen velmi mlhavé představy o pravidlech a o potřebě je dodržovat. Hry, kterými si mohou děti osvojovat mravní zásady „poctivé hry“, se většinou objevují až v dospívání. Druhá skupina spojená se zkoumáním, objevováním, zkoušením zahrnuje celou škálu činností a řešení problémů, jako například skládání obrázků dvouletými dětmi. Když například čtyřleté dítě staví z krabic nebo jiných věcí loď, jedná se o tvůrčí hru, která směřuje k určitému konečnému výtvoru. Může být i výzkumná, když dítě něco zkoumá nebo si prohlíží. Hra může být i spontánní a obsahovat prvek fantazie, kdy třeba čtyřletý chlapec se stává doktorem a předvádí to, nebo si hraje na maminku, tatínka ve hře na domácnost atd.

Spousta dětí ve věku kolem pěti let již rozlišuje mezi hrou a prací. Když pětileté dítě je právě ve vesmírné lodi dobře ví, že je to hra a snadno z ní vybočí. Například se zastaví a zeptá se náhle svého kamaráda na něco úplně jiného, co nesouvisí se hrou a pak se znovu ponoří do hry.

Podle odborníků spontánní hry přispívají k rozumovému vývoji jen málo, avšak působí jako stimul pro dětskou představivost. Také se vyskytly úvahy, že taková hra se stává nezbytná pro uchování mozku malého dítěte ve stavu aktivity a pohotovosti. I když zrovna nic nedělají, dospělí a starší děti mají myšlenky, které udržují mozek v činnosti. U malého dítěte se toto vnitřní myšlení musí teprve rozvinout. Než se tak stane, zajišťuje aktivní stav mozku hra ve všech svých podobách. Takže hra u dětí rozvíjí schopnost myslet bez vnějších podnětů. Děti do pěti let dokážou prý myslet pouze nasloucháním, dotýkáním, hleděním, jednáním atd. Většina odborníků zastává názor, že spontánní hry napomáhají dětem rozvíjet i jiné oblasti rozumové činnosti. Doposud ale nejsou žádné důkazy o tom, že taková tvořivost má vztah k vynikajícím výsledkům ostatních rozumových dovedností. Přesto tato hra je významnou součástí výbavy člověka. Někdy dítě nedokáže přijmout bolestný zážitek, dokud si jej znovu a znovu nepřehraje ve spontánní hře. Například nečekaná návštěva v nemocnici může být pro dítě šok a ono si pak celé týdny hraje na lékaře a sestry. Děti, které si hrají na zubaře a pacienty, ještě než jdou na vyšetření, mohou tak se zbavit strachu a pak dokážou podobné situace přijímat a rozumějí jim.

Všichni si přehráváme takto věci, které se nám mohou přihodit, aby nám to pomohlo se s nimi vyrovnat, když k tomu dojde. Dospělí si je však přehrávají ve své mysli a děti ve své hře. Podle odborníků to pomáhá a má to význam pro přežití. Abychom děti naučili rozlišovat skutečnost od fantazie, je potřeba pomoci dospělých. A tak hrajte si se svými dětmi, tak zjistíte nejen citový vztah vašeho dítěte, jeho prožitky, ale i jeho řečovou zdatnost.

Karin Šimovcová