To však nebylo umožněné ženám. Ty nemohly studovat, byly podřízené svému muži. Chudé ženy mohly pracovat pouze jako dělnice, služky nebo kojné. Ženy z bohatých rodin měly jen minimální vzdělání a za svobodna mohly pracovat jako učitelky. Ve výchově dětí se žena musela podrobovat názoru muže. Dívky neměly vzdělání a byly vedené k poslušnosti. Chlapci se vzdělávali. Ženy nemohly vlastnit majetek a na úřadech je zastupoval otec, později manžel.

Ženy tím byly znevýhodňované a začaly dávat najevo svůj nesouhlas bojem za rovnoprávnost.

Požadavky žen v první vlně feminismu

• rovnoprávný přístup ke vzdělání pro ženy i muže
• rovnocenné platové ohodnocení za stejnou práci
• uznání rovného volebního práva a vlastnictví majetku

Na Novém Zélandu měly ženy volební právo již v roce 1893, ve Velké Británii v roce 1918 a v Československu teprve v roce 1920.

V druhé vlně feminismu se do popředí dostává problém socializace a postavení žen ve společenském životě. Ženy si uvědomují, že jsou vyloučené z veřejného života a že je jim přidělená nedostatečně oceněná úloha v domácnosti. V minulosti byl základním úkolem pro ženu porod a péče o děti bez ohledu na to, jestli žena dítě chce nebo ne. Ženy se nemohly vzdělávat a pracovat na vyšších místech.

Požadavky ve druhé vlně feminismu

• osvobození žen od nechtěného těhotenství (antikoncepce)
• po získání kvalifikace přístup ke všem profesím

Třetí vlna feminismu se dále dělí do dalších myšlenkových směrů, které zohledňují různost žen podle věku, barvy pleti nebo původu.

Jarmila Jalowiczorová