Někteří lidé se bojí zubaře. Avšak zubař není zdaleka jediný lékař, ke kterému jde řada osob s obavami. Mezi další lékaře, kterých se lidé bojí, a hlavně stydí navštívit, patří psychiatr. Lékař duše, dalo by se říct. Deprese i ostatní duševní choroby nejsou žádná legrace. Myslím, že bychom je mohli přirovnat k cejchu, který nám připomíná, co jsme sami zavinili, co se přehání a jde s námi po celý zbytek života. Otevřeně hovořit o takových záležitostech je zkrátka tabu a odhodlat se k tomu, vyžaduje velkou dávku odvahy. Své o tom ví i Marie.

Tato dáma trpěla depresí, kvůli které se ocitala v čím dál tím tmavším a beznadějnějším koutě. Měla strach a bylo jí hanba svěřit se okolí i lékaři. Nakonec se ale rozhodla, že se nevzdá bez boje. Pochopila, že ačkoliv je introvertní a nedělá jí zrovna dobře, když je středem pozornosti, potřebovala by, aby se někdo, koho si váží, začal zajímat o její potíže a vyslechl ji. Stalo se tak v prosinci roku 2008.

V té době se už víc než rok neuměla z ničeho pořádně radovat, jelikož měla ustavičně z něčeho strach. Byl to strach z budoucnosti. Obávala se zlého, které by se mohlo stát i toho, že něco pokazí. Také cítila příliš velkou zátěž kvůli škole. Její přítel s ní bohužel trávil málo času. Místo aby se těšila, že například v sobotu pobude se svým přítelem dvě hodiny, byla zklamaná, že s ním nebude moci být déle. Denně pak o tom přemýšlela. Radost z dobrých zpráv Marii moc dlouho nevydržela, zato negativní zprávy trápily její hlavu pěkně dlouho. Kromě toho byla schopná proplakat třeba celou hodinu nebo celý den mlčet a tvářit se jako by jí někdo umřel. Občas dokonce vůbec nejedla ani nedokázala najít sílu k nějaké činnosti. Také jí někdy bývalo špatně. Začala uvažovat i o sebevraždě, kterou by spáchala předávkováním se léky. O všech těchto problémech napsala dívka do diskuse na web www.ordinace.cz a požádala o podporu a pomoc.

V květnu 2009 přišla konečně chvíle, kdy se Marie svěřila se svými problémy své matce. Řekla, že je na tom hodně špatně a její vlastní síly nestačí na to, aby svého nepřítele jménem deprese porazila. Proto se chtěla poradit s odborníkem. Její maminka ji proto sjednala schůzku s poradkyní, která měla poradit co dál. Marie k ní sice nešla zcela bez obav, ale skutečnost, že se našel někdo, kdo jí může pomoci, ji utěšovala a určitě i dodávala odvahu. To ovšem nic neměnilo na faktu, že se za to styděla. Kromě ní a její matky o těchto návštěvách neměl nikdo tušení. V září téhož roku (2009) se Marie stále léčila. Tvrdila, že recept na depresi, který psychiatři doporučí je vždycky stejný. Jedná se o pozitivní myšlení. Jenže oni prý neví, jaké to je, když někdo přemýšlí o tom, co si udělá, protože zkrátka už nemůže vydržet.

Marie se diskuse na výše uvedeném webu dál účastnila a dělala všechno proto, aby podpořila všechny ty, kdo bojovali s depresí stejně jako ona. První jarní den roku 2009 byl posledním dnem, kdy Marie poslala do diskuse poslední příspěvek. Všichni z webu věří, že od toho dne začala nový život a drží jí palce.

A teď bych se ráda vrátila k větě, která je zároveň názvem tohoto článku. Psychiatr je lékař jako každý jiný. Chci tím říct, že není žádná ostuda požádat tohoto odborníka o pomoc, když je někomu zle. Když je nemocná jeho duše. Jelikož deprese je vážná věc, neměl by v tomhle článku chybět názor odborníka. Co si o depresi myslí doktor Tomáš Novák z Psychiatrického centra Praha? Podle jeho slov je deprese vážné a někdy i život ohrožující onemocnění. Kvůli příznakům této choroby je kvalitní fungování pacienta buď omezené, nebo dokonce nemožné. Týká se to osobního, sociálního i profesního života. Vážné sebevražedné myšlenky v průběhu depresivní epizody mučí až polovinu nemocných. Co víc, čtvrtina pacientů si skutečně zkusí vzít život a část z nich se opravdu zabije! Proto je velmi důležité, aby léčba deprese byla zahájena včas a aby se jednalo o intenzivní léčbu. Velkou nevýhodou této nemoci je opakovatelnost. Proto není vhodné ukončit léčbu, sotva příznaky dají pokoj. Navíc existují případy, že lidé trpí depresí celoživotně.

Myslím, že v tomhle případě už není skoro co dodat. Snad jen to, že psychiatři, stejně jako všichni ostatní lékaři z jakéhokoliv jiného oboru, tady nejsou proto, aby vás otravovali tím, že se budou probírat vašimi problémy a ponižovali vás. Právě naopak. Jsou tu proto, aby vám pomohli a zachránili vás. Na závěr bych ještě ráda popřála všem, kdo se v současné době s depresí léčí hodně štěstí a úspěchů při uzdravování. A těm, kterým se tato „dáma“ dosud vyhýbala zase držím palce, ať je za celý život ani jednou nenavštíví.

Krystyna Kędziorová