Pro dnešní dobu je typická neochota přiznat si své chyby, slabé stránky a bojovat proti nim. Stále častěji slyšíme výmluvy typu: nemohu za to, že jsem vztekloun, nemohu za to, že mlátím do stolu a osočuji svoje spolupracovníky, nemohu za svoji závislost na alkoholu, nemohu za to, že jsem lenoch…

Mluví se také o genu pro násilnictví. Při jeho zkoumání se jednak studují hladiny koncentrace neurotransmiterů serotoninu, protože se tvrdí, že gen pro násilí souvisí se špatnou komunikací mezi mozkovými buňkami a dále se měří hladina testosteronu.

Věda dnes zastává názor, že naše jednání je z poloviny zapříčiněno geny a druhá polovina je ovlivněna prostředím a výchovou. Říká se, že každý z nás patří do tří typů životních rolí: do role oběti, tyrana nebo zachránce. Roli zachránce si často vybírají lidé, kteří jsou pak později učitelé nebo lékaři. Dosti rozšířenou skupinou lidí jsou tyrani, kteří chtějí ostatní ovládat. Často jsou to ekonomové. Zkusme se zamyslet nad tím, jakou roli hrajeme, jestli jsme na to naprogramovaní, co ovlivnila naše výchova a geny.

Geny a osobnost

Zřejmě opravdu existuje gen, který ovlivňuje náš temperament. Náš temperament však není dán jednou nějakou jednoduchou sekvencí, ale je ukryt v mnoha vrstvách genetické informace a proto tuto oblast není jednoduché zmapovat.

V naší dědičné informaci je ukryto to, jakou budeme mít barvu vlasů, jak velké nebo odstáté budou naše uši, jak velký budeme mít nos, jak vysoko vyrosteme, jakou budeme mít náchylnost k nemocem.

Genetická informace je tedy věčná informace, která je napsána ve šroubovici DNA a která určuje nejen to jak vypadáme, ale jaký je náš temperament a naše pochody v mozku. Je však na každém z nás jak bude nakonec vypadat naše chování.

Jana Macková