Pro nesnesitelnou bolest proto navštívila svého praktického lékaře, který konstatoval to, co si myslela že má: Jde s největší pravděpodobností o obyčejnou migrénu. Předepsal jí silnější analgetika, prášky na spaní a pro jistotu doporučil odborné vyšetření, které by vyloučilo nějakou závažnou chorobu.

Věra poslechla lékařovy rady, ale jen z poloviny. Spolehla se na prášky, ale k odborníkům nešla. Z počátku je brala dle rozpisu, ale později si dávky začala zvyšovat, protože bolest ustupovala jen pomalu a pořád nemohla spát. Nakonec se vypracovala až na trojnásobek předepsané dávky. Začalo to zabírat, po prášcích se jí ulevilo, byla příjemně malátná a konečně spala déle než tři hodiny za celou noc.

Pak ale začala brát prášky ještě dřív, než bolest přišla. Když neměla vytvořenou chemickou hladinku, byla nervózní, třásly se jí ruce, potila se... Došlo k tomu, k čemu muselo dojít. Věra si vypěstovala návyk na analgetika a hypnotika, provázený klasickými abstinenčními příznaky.

Na poslední chvíli se vzpamatovala a zašla za neurologem, který ji poslal na odborná vyšetření, včetně psychiatrického. Naštěstí nebyla její závislost na lécích příliš silná, takže tento problém zpravila ambulantní léčba. A migréna byla natrvalo pod kontrolou.

Anna Hlisnikovská