Všem už musí být jasné, že je řeč o štědrovečerní večeři. V současnosti se zmíněná večeře obvykle skládá z oplatky pokapané medem, z polévky, většinou rybí nebo hrachové a samozřejmě nesmí na stole chybět ani kapr s bramborovým salátem, i když někteří lidé jedí místo kapra řízek. Ale jak vypadala štědrovečerní večeře v dávnějších dobách a co všechno se k ní podávalo? To už je téma pro další odstavce článku.

Štědrovečerní večeře byla odedávna velmi důležitou událostí celých Vánoc a tak to zůstalo dodneška. Kdysi se lidé po celý Štědrý den, ba i po celý advent postili. Nejen lidé se však v tento den zříkali jídla i pití, ale také dobytek. Teprve klekání nebo východ první hvězdy na oblohu zavolalo k prostřenému stolu celou rodinu. Na vesnicích toho večera jedla se svými hospodáři i čeleď u jednoho stolu. Na Šumavě byl takový zvyk, že hospodyně vymetla novou březovou metlou všechny kouty ještě dřív, než všichni usedli ke stolu, a to proto, aby se v nadcházejícím roce v chalupě nelíbilo myším a nechtěly se tam zabydlet. Na stole nesmělo chybět trochu z každé plodiny, a to nejenom takových, které se na poli pěstovaly doteď, ale také ty, které hospodář hodlal zasadit na jaře. Během večeře pak bylo zakázáno promluvit. Štědrovečrní pokrmy odpovídal jak starým, tak novým zvykům.

O Štědrém večeru se mělo jíst až devět chodů. Protože čím víc rozmanitých jídel na stole, tím víc mandelí na poli. První sousto vždycky patřilo duším zemřelých. Stejně jako i dnes, se jako první jedly oplatky s medem, aby se všichni zdraví a spokojení opět sešli u štědrovečerního stolu. Dalším chodem byla polévka, která byla považována za základ života, a tak musela být na stole. Nejednalo se však o rybí polévku, či polévku z jiker. I když existovaly oblasti, kde bylo možné se s takovou polévkou setkat. Takovými oblastmi byla blata a okolí rybníků i velkých řek. Daleko běžnější však byla polévka zasmažená, obvykle bramborová s houbami, ale také třeba kroupová nebo jáhlová, či hustší houbová omáčka. Spousta z vás je jistě zvyklá na Štědrý večer jíst kulatý chléb. Dříve se však chleba toho večera nejídal. Nahrazovaly ho rozpeky z chlebového těsta. Abyste si lépe dokázali takové rozpeky dokázali představit, popíšu, jak vypadaly. Jednalo se o velké vdolky z kynutého těsta. K jejich pečení se používala žitná nebo pšeničná mouka, ale omastek se do nich nepřidával. Zmíněné rozpeky se jedly zatepla.

My dnes jídáme hrachovou polévku. I naší předkové mívali jako druhý chod hrách, či kaši. Taková kaše se vařila z pšenice, žita nebo ječmene a používala se k tomu celá zrna. Mělo to svůj hluboký a magický význam. Celé zrno bylo totiž symbolem života, dávalo naději na dobrou úrodu, která zajišťovala blahobyt. Co se týče hrachu, ten se neměl mastit, dokonce ani solit, jelikož kalich Ježíše Krista byl trpký. Hrách se ale obvykle podával buď s kroupami, nebo upravený na sladko, maštěný a posypaný cukrem, či perníkem. V Čechách se o Vánocích rovněž jídala kaše. Připravovala se z jáhel a mléka, med ji oslazoval. Velké oblibě se v minulosti těšil také černý kuba. Tedy kroupy, sušené houby a občas i uzené maso. Některé z vás by možná zajímalo, proč byl tento pokrm pojmenován zrovna černý kuba. Důvodem byla skutečnost, že kroupy během vaření zmodraly, houbami, které se do něj dávaly byly hřiby modráky. Právě těm vděčil kuba za svou černou barvu, která byla pro něj charakteristická. Také maso, jež viselo na půdách, bylo černé, jelikož se udilo. Existovaly kraje, kde byly přílohou ke kubovi kyselé švestky. Tyto švestky byly na podzim nakládané jako okurky. Na Táborsku byste se však po černém kubovi ptali marně, ale vězte, že kdyby vám podali maňase, bylo by to stejné jídlo jako černý kuba pouze s tím rozdílem, že maňas se zapékal s bramborami. Černý kuba zaručoval tomu, kdo ho ochutnal celoroční čipernost a svěžest. Černý kuba se ale připravuje ještě i dnes. Kromě krup a hříbků modráků se do něj přidává sádlo, česnek a samozřejmě sůl. Lidová pověra říká, že díky černému kubovi a houbovníku byla po celý rok šťastná celá rodina. Kuťja, čili jáhelná a ječmenná kaše s medem a rozinkami se jídala s lívanečky, které byly do zlatava usmažené a jak tvarem, tak barvou se podobaly slunci.

Obyvatelé chudých horských oblastí se o Štědrém večeru museli spokojit s knedlíky s houbami, tedy s kyselou zasmaženou omáčkou. Na jejich stolech se ale také objevoval výborný houbník, zvaný také houbencem nebo houbovcem. Jak už sám název napovídá, k přípravě tohoto pokrmu bylo zapotřebí sušených hub a krupicové kaše, kterou mohlo nahradit rozmočené pečivo. Na štědrovečerním stole pochopitelně nesměly chybět vánočky. Bílá mouka, hrozinky, mandle, to jsou některé ingredience, které do této pochoutky patřily. V Orlických horách bylo zvykem navíc vánočky vylepšovat sušeným rozvařeným ovocem se skořicí, do kterého se zmíněné pečivo namáčelo. Tradice byla taková, že vánočka měla vydržet až do Nového roku. Velké oblibě se těšilo také pečivo spařené mlékem a vypeckovaná švestka, v níž se skrývala mandle. Taková švestka se pak namočila v těstíčku a rychle osmažila. Mimochodem, vypeckovaná švestka s mandlí uvnitř je dnes druhem vánočního cukroví a díky čokoládě a ořechům, do kterých se švestky namáčejí, jsou ještě chutnější.

Byly i takové kraje, ve kterých si o Štědrém večeru lidé pochutnávali na cezených nudlích, které se mastily máslem a sypaly buď tvarohem, nebo nastrouhaným perníkem. Častěji se však jídaly oblíbené lívance a vdolky s povidly. Dalším pokrmem, který musel vždy být na štědrovečerním stole, který se na něm v mnoha domácnostech udržel dodneška je muzika. Když řeknu, že muzika je kompot připravovaný z uvařených suchých švestek a hrušek. Jak tvrdil mnich Aleš, jenž žil ve 14.století: „ovoce věrní křesťané pojídají o Vánocích více než jindy na památku sladkého plodu novorozeného Syna Božího.“ Ani směs vařeného sušeného ovoce nepřicházela na štědrovečerní stůl jen tak. Pověra říká, že se tento pokrm staral o to, aby v rodině byla svornost. Někde byly součástí muziky i mandle, hrozinky, pražená mouka a perník. Jinde dokonce houby a tzv. Vořechy, tedy kuličky ze smaženého kynutého těsta. Kromě muziky se z ovoce připravovala také odvarka, která se sice vařila často už na svátek sv. Tomáše a nejspíš proto se jí říkalo tomáškový kompot, s ochutnáváním se však muselo počkat až do Štědrého večera. Muzika nebyla jenom k jídlu, ale sloužila také k čarování. Svobodná děvčata a chlapci po štědrovečerní večeři zkoušeli napíchnout ovoce na vidličku, a měli přitom zavázané oči. Pokud nědko nabodl hrušku, znamenalo to, že si vezme vdovce, či vdovu. Ti, kdo nabodli švestku, měli dostat za ženu nebo za muže pannu nebo mládence.

Víte, který pokrm údajně dokázal ochránit před zimnicí? Bylo to zelí. To se podávalo s hrachem, s knedlíky, s osmaženou cibulkou, ale také samostatně. Zajímá vás, jestli se na štědrovečerním stole objevovalo i maso? Objevovalo. O domácím uzeným jsme už hovořili v souvislosti s černým kubou. Kromě tohoto masa lidé jídali ještě zvěřinu. Nejčastěji to býval zajíc načerno.

Šlechtici si o Štědrém večeru s oblibou pochutnávali na racích a rybách. Na stole byla polévka z jiker se zeleninou, ryba na černo nebo smažená. Přílohou k nim byly vdolky nebo knedlíky. Dále se podávala muzika, černý kuba a lívance. Ryby se však jedly jen v oblastech, kde se chovaly. Teprve ve druhé polovině 19. století se začaly ryby jídat častěji, protože byly už cenově dostupnější. Bohatí měšťané si o Vánocích strojili lukulské hody. Placičky s kaviárem, ústřice, uzený losos, všechny tyto pochoutky jste mohli vidět na jejich stolech. Kromě nich na nich stála i ryba upravená na sladko s knedlíky, dále vařený candát politý rozpuštěným máslem a smažený kapr s křenem a ovocem. Kdo by to byl řekl, že ani tolik dobrot měšťanům nestačilo a že potřebovali ke spokojenosti o Štědrém večeru i pečenou vydru s omáčkou a hlemýždě? A přece je to pravda. Život si toho večera oslazovali malými lívanečky s višňovou nebo rybízovou zavařeninou, které sypali strouhaným tvarohem a s tvarohem byly také omletky. Všechny vyjmenované dobroty zapíjeli vínem, pálenkou, medovinou pivem a punčem. Co se týče šampaňského, to bylo cizokrajnou zvláštností i pro šlechtice.

Doufám, že vy jste si na letošní štědrovečerní večeři pochutnali, ať už jste k ní měli cokoliv a že jste si Štědrý večer a celé svátky užili v radosti a klidu s těmi, které mate rádi.

Krystyna Kędziorová