Různé národy ale vymezovaly trvání dne rozličně. Za chvíli, kdy začíná nový den, považujeme půlnoc a jeden den tedy trvá od jedné půlnoci do druhé, alespoň to tak udává civilní kalendář. Pro Babyloňany ale byla například dnem doba mezi dvěma východy slunce, které přicházely po sobě. Starověkým Řekům zase udávaly začátek a konec dne pro změnu západy Slunce. Židům původně začínal den s východem první hvězdy. Také pro první křesťany začínal den večer, když se na obloze objevila první hvězda. Takže podle církevního kalendáře byl Štědrý večer už součástí Božího Hodu a konec adventu, během kterého se věřící na Narození Páně připravovali, nastával na Štědrý den odpoledne. Vánoční dobu pak zahájily štědrovečerní nešpory. Konec adventu znamenal také konce půstu, kajícnosti i rozjímání.

Jak vypadá Štědrý večer v současnosti, víme dobře. Obvykle se sejde rodina, příbuzní se společně nejdřív najedí, pak se rozdávají dárky a nakonec zpívají koledy, a lidé si povídají. Ale jak se tento významný a výjimečný večer oslavoval kdysi? Jakmile o Štědrém večeru vysvitla první hvězda, zasedli věřící ke stolu. Již v starozákonních dobách byla večeře velmi významná a sám Kristus se svými učedníky ještě naposledy večeřel a ustanovil Eucharistii, než obětoval svůj život za hříchy celého světa. O štědrovečerní večeři si lidé v minulosti, stejně jako dnes, připomínali radostnou událost narození Syna Božího a začínali ji touto večeří oslavovat. Než se začalo jíst, všichni se společně pomodlili, aby poděkovali Bohu za všechna dobrodiní, kterými je během celého roku obdarovával. Otec, tedy hlava rodiny, také prosil o požehnání pro každého, kdo v ten večer seděl u stolu. Vstát od stolu bylo zakázáno a i když byl někdo sebevíc nedočkavý, musel počkat, až hospodář dá pokyn, pak teprve bylo možné vstát. Rozdávání dárků mělo o Štědrém večeru místo již v dávných dobách. Přicházelo na řadu po večeři. Dárky však nedostávali jenom lidé, ale také zvířata. Ani pole a zahrada toho večera nepřicházela zkrátka. Zajímá vás, co konkrétně které zvíře dostávalo? Kravám se dával chléb s česnekem. Kozy na tom byly podstatně lépe, protože ty dostávaly kousek z každého chodu, který se objevil na štědrovečerní tabuli. Jídlo pro kozy odkládala hospodyně na kraj talíře. Zrní a hrách bylo připraveno pro slepice. Kohout a pes se mohli těšit na česnek. Ovocné stromy byly obvazovány povříslem, drobky se vysypávaly do zahrady. Dárkem pro studnu byl kousek vánočky, jablko nebo dokonce penízek. Některý z těch dárků studně dával sám hospodář.

Tak důležitý večer, jakým byl a stále je Štědrý večer, se samozřejmě nemohl obejít bez celé řady nejrůznějších pověr. Hospodář například odnášel drobty ze štědrovečerního stolu do stodoly a říkal při tom následující slova: „Jezte, myši, jezte drobečky a obilí nechte na mlat.“ Rybí kosti se rozhazovaly po zahradě proto, aby se v ní neusadili krtci. Lití olova a hádání budoucnosti z tvaru pochopitelně nechybělo. Lovci mohli noci po Štědrém večeru využít k pokusům výroby kouzelných kulí. Takové kule pak nikdy nechybily a svůj cíl vždycky našly. Stříbrná kulka odlitá o štědrovečerní noci prý navíc stanovila ochranu před vlkodlaky. Svobodné dívce nebo mládenci, kteří chtěli vědět, jak bude vypadat jejich budoucí manžel, či manželka, nic nebránilo v tom, aby se o zmíněné noci v době mezi jedenáctou a půlnocí podívali buď do studny, nebo do kamnovce, neboli měděnce. Tam daného člověka měli údajně spatřit. Po celou dobu o Štědrém večeru hořely na stole dvě voskové svíčky. Zhasnutí jedné z nich věštilo, že se hospodář nebo hospodyně příštích Vánoc nedožije. Praskla-li obruč na nádobě, bylo to rovněž proroctví smrti, tentokrát některého z členů rodiny. Ke dveřím se házel střevíc, tvář však musela být odvrácená a hod se musel provádět přes rameno. Řada z vás už jistě ví, že ten komu padl střevíc špičkou ke dveřím se mohl v příštím roce těšit na svatbu, kromě toho to však mohlo znamenat, že se daný člověk vypraví na hřbitov. Našli se ale i takové zvyky, které už měly hodně společného s černou magií. Jedním z nich bylo například vyvolávání ďábla a vymáhání od něj pokladů. Ženy a dívky třásly ovocnými stromy v zahradách, aby daly bohatou úrodu ovoce a navíc se takovým způsobem prosilo Boha, aby dal děti vdaným ženám. Smrt hrozila člověku, jehož hlava nevytvořila o Štědrém večeru stín, dále pak tomu, v jehož ořechu, který rozlouskl nebylo jádro i tomu, na jehož rozkrojeném jablku se neobjevila hvězdička, ale kříž. Na půlnoční si bylo nutné vybrat jinou cestu než přes pole, v opačném případě by totiž pole nedalo úrodu. Navíc smrt číhala i v úvozu. Slavnostní půlnoční mše ale veškeré zlé síly zaháněla a lidem už nic nebránilo v tom, aby se radovaly z narození Ježíše.

Abychom nekončili nějak zbytečně pesimisticky, dozvíme se na závěr, jak se z příchodu Ježíše Krista radovali občané zaváté vesničky Hrabůvky z knihy „Rok na vsi“ bratří Mrštíků: „Šťastně vzdychá bělostná země v tichu jiskřivých hvězd, čisto a jasno je v duších všech věrných, svato a vlídno v srdcích všech za jednou se nesoucí zvěstí, jejíž písmo zdá se být vdechnuto i do nebe: ‚narodil se Kristus Pán – veselme se!‘ ... Dědinka dýchá za horami skrytá v skromném svém zákoutí, žlutými světýlky hrají okénka, osněžené chaty jak stádo bílých oveček tulí se k sobě v milounké přítulnosti rodinné důvěry. Krásná, svatá noci vánoční! I sebetěžší hřích malomocně zalézá před velikým mírem svaté tvé duše a není tvora, v jehož nitru i za nejčernější tmy nesvitla by aspoň jedna bílá tvoje hvězdička. Pohasly světlušky oken... Pokoj lidem dobré vůle!“

Možná by se mohlo zdát, že Štědrý večer v poslední době tak nějak až zevšedněl. Samozřejmě, že k němu patří slavnostní večeře, dárky, v mnohých rodinách se zpívají koledy, ale často se stává, že zapomínáme, co ten večer vlastně oslavujeme. Štědrý večer je jistě dobrou příležitostí rodinného setkání, protože Vánoce, jak je známo, jsou rodinnými svátky. Neměli bychom však zapomínat na to, že ten večer si připomínáme narození Ježíše. I když se Spasitel přišel na svět již před dvěma tisíci let a nyní již vládne v nebi, je zároveň stále s námi, tak jak nám to slíbil. Myslím, že štědrý večer je také dobrou příležitostí uvědomit si, jak moc Bůh miloval a stále miluje lidi. Naši předkové se vždy modlili, než začali o Štědrém večeru jíst, my bychom měli tento výjimečný večer začínat slavit také tak. Co se týče těch štědrovečerních pověr, myslím, že vám nikdo nebude mít za zlé, když si po večeri hodíte botou nebo si rozkrojete jablíčko. Nevěřte však těmto pověrám, berte to jenom jako druh zábávy nebo hry. Nezapomínejte, že všechno je v rukou Božích a že největším vánočním dárkem, je sám Ježíš Kristus.

Krystyna Kędziorová