Mikuláš

K dyž jsem byla malá, chodily ulicemi skupinky větších dětí nebo i dospělí převlečení za Mikuláše, čerty a anděly. Menší děti s napětím, strachem a velkým očekáváním čekaly, jestli i za nimi zavítá Mikuláš, nebo na ně zapomene a zda si je neodnese čert v pytli do pekla. Proto se i ti nejmenší pár dní před tím učí a dopilovávají básničky nebo písničky pro Mikuláše, jinak by přece nedostali ten sladký balíček z Mikulášova velikého koše.

Je škoda, že i tento silný zvyk ztrácí na síle. Jít večer 5. 12. a potkat takto převlečené lidi je už pomalu vzácnost. Proč se zapomíná na tradiční české zvyky a do popředí se tlačí ty zahraniční? Myslím si, že je to veliká škoda, vždyť je to kouzelné vidět malé děti, jak se už v listopadu těší a snaží se být hodné, aby dostaly co nejvíce sladkostí a dobrůtek, kterými si zase o něco málo zkrátí dlouhou chvíli čekání na Ježíška.

Jsem velice ráda, že má dcera i s kamarádkami se ujala a pokračují v této tradici. První rok nám to dalo mnoho práce, vyrobit kostýmy, připravit balíčky, domluvit se s rodinami… Už druhým rokem nemusejí vyrábět kostým a tak mají čas i na jiné věci, letos pro děti pekly perníčky. Rok co rok mají lepší nápady jak se v tomhle zdokonalit. Dnes už to mají své stálé klienty a noví přibývají a to jsou holky ještě na základní škole. Už se těším na zítra, kdy přijdou i za mým vnukem.

Jarmila Jalowiczorová


 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.