Ačkoliv se samovolný a nechtěný únik moče může na první pohled jevit jako pouhá banalita, ve skutečnosti jde o velmi závažný problém. Znamená pro pacienta zátěž nejen z hlediska hygieny, ale také z hlediska zdraví a ekonomiky. Jeho dopad na život nemocného je přímý. Když dospělý člověk zjistí, že samovolně odtéká moč, je to pro něj pochopitelně velmi nepříjemný pocit. Obvykle se za to stydí, že nedovede ovládat jednu ze svých základních tělesných funkcí. Cítí se kvůli tomu ponížený, a proto o svých problémech raději mlčí. Spousta žen používá při lehké stresové inkontinenci menstruační vložky. Kromě toho se snaží nekašlat, nesmát se, nepohybovat se nijak prudce, nezvedají těžké předměty a doufají, že to stačí k tomu, aby se jejich problém vyřešil. Tak tomu bohužel není a menstruační vložky nelze považovat za dlouhodobé řešení samovolného úniku moče. Neřeší-li člověk své problémy s únikem moče po dlouhou dobu, může se pak stát méně aktivní v práci, ve společnosti i v soukromém životě, což se samozřejmě odrazí i na jeho psychice. Dotyčná osoba pak může začít trpět úzkostí, depresemi, nespavostí, a samozřejmě také, již zmiňovaným pocitem studu. To všechno pak může vést až k tomu, že se nemocný izoluje od společnosti.

V případě, že potíže nechtějí ustoupit a znepříjemňují postiženému život, měl by zapomenout na stud, informovat o všem svého lékaře a poradit se s ním. Není totiž vyloučeno, že nechtěným a samovolným únikem moči se ve skutečnosti neprojevuje zcela jiná nemoc, než je inkontinence. Pokud by nemocný tuto chorobu zanedbal, mohly by se dostavit mnohem větší potíže, než měl doposud. Jedním z klíčů k úspěšné léčbě inkontinence je samotná příčina jejího vzniku. Léčba může zabrat u jednoho pacienta, to ale ještě neznamená, že stejný způsob léčby pomůže i druhému. Potěšující zprávou je, že existuje mnoho případů, ve kterých se dá samovolný únik moče léčit dobře. Tím, co brání v zahájení léčby, nezřídka bývá právě stud a strach požádat o pomoc odborníka.

Jakmile je močový měchýř plný moče, cítíme, že si musíme odskočit a dřív nebo později nám nezbyde nic jiného než to udělat. V normálním stavu slouží k předání této informace speciální nervové centrum, které se nachází ve spodní míše. Díky němu se informace dostane do odpovídajících mozkových center a mozek pak vědomě rozhodne, že třeba močový měchýř vyprázdnit. Dojde ke stažení měchýře, systém svěračů povolí a moči už nic nebrání, aby odtékala. Takový je průběh kontrolovaného úniku moče. Nekontrolovaný únik moče může nastat třeba tehdy, když systém svěračů nemá dostatečnou uzavírací sílu nebo pokud měchýř kontaktuje buď příliš silně, nebo vůbec. Předávání nervových impulsů mezi močovým měchýřem, míchou a mozkem může být také rušeno částečně nebo dokonce úplně. Všechny uvedené poruchy mohou mít svůj původ v příčinách různého druhu. Například se může jednat o infekci močových cest. Svaly pánevního dna mohou být oslabené. Inkontinenci může vyvolat i zvětšená prostata. V mozku zase mohou nastat degenerativní změny. Poruchy látkové výměny, úrazy, které souvisejí s poraněním míchy, ale také účinky léků a mnoho dalších okolností může způsobit, že vaše moč bude odtékat jindy a jinam, než vy si budete přát.

Příznaky inkontinence se zjednodušeně dělí do dvou základních skupin. Rozeznáváme příznaky obstrukční a iritační. Obstrukčními příznaky jsou například opožděný začátek močení, odkapávání moči, slabý nebo přerušovaný proud moči nebo pocit nedostatečného vyprázdnění. Močení v noci, nutkavé močení, časté močení a bolesti při močení, všechny tyto potíže řadíme k iritačním příznakům. Samovolný a nechtěný odtok moče se ale dostaví v každém případě. Druhým způsobem, jakým lze inkontinenci dělit, jsou její příčiny a doba, po kterou trvají. V takovém případě dělíme inkontinenci na přechodnou, neboli akutní, a trvalou, čili chronickou. Příčinou vzniku přechodných příznaků bývá obvykle právě infekce močových cest, či jiný podobný důvod, užívání léků, konzumace alkoholu, či kofeinu. Trvalá inkontinence je ta klasická. Má ji na svědomí oslabení svalstva pánevního dna, některá z nemocí mozku, či nervové soustavy, zvětšená prostata, diabetes, nádorová onemocnění apod. Konzultace s lékařem a následné zahájení léčby je tedy nutností.

Závěrem bych chtěla ujistit všechny lidi, kterým samovolný a nechtěný únik moči komplikuje a znepříjemňuje život, že není žádná ostuda o tom někomu říct a požádat o pomoc. Chybou by naopak bylo válčit s problémem sám.

Krystyna Kędziorová