Uběhlo několik měsíců a já si při koupání nahmatala blízko řitního otvoru bouli. Znervóznělo mě to, a tak jsem nahlédla do knihy Anatomie člověka. Dle obrázku jsem usoudila, že je to zřejmě onen myom, který je umístěný na spodní části dělohy, na její zadní straně. Hned jsem se objednala na odbornou prohlídku na gynekologii.

Když jsem přišla dle objednání do čekárny, která je vždy plná pacientek, zachvátila mě panika. Když jsem konečně přišla na řadu, svlékla jsem se v kabince a čekala na zavolání. „Dobrý den, paní doktorko,“ pozdravila jsem a vysoukala se na „kozu“. Po prohlídce a potřebných odběrech jsem položila paní doktorce dotaz, zda je možné, abych si nahmatala myom, který nebyl ještě před pár měsíci „ani vidět?“ Lékařka se ke mně otočila a usmála se: „Ne, tak to možné není.“ Její odpověď mě neuklidnila, ono to ale roste, povídám s obavou, že nebude mít čas mi odpovědět, protože má na pacientku jen deset minut. Stihla to „Ne, neroste, je stále stejný.“

V ten moment jsem věděla, že nemluví pravdu. „Půjdu od ní pryč, nebudu k ní chodit. Cítím, že myom roste, dá se to nahmatat. Ani se ultrazvukem na mě nepodívala,“ stěžovala jsem si manželovi. Tak se objednej jinde, určitě tě někde vezmou, třeba přijímají, poradil mi manžel.

Jedenadvacátého října jsem šla na pravidelnou roční prohlídku na onkologii. V čekárně je vždy plno pacientů a mně se honí hlavou, zda tam bude lékařka, abych se nestyděla ji poprosit o pomoc. Měla jsem štěstí. Po onkologické prohlídce jsem se osmělila: „Paní doktorko, prosím vás pomozte mi, nevím kam se mám obrátit,“ začala jsem. Lékařka odvrátila zrak od počítače a co že mám za starosti. Začala jsem jí vyprávět celý svůj problém. „Vyběhněte si,“ vybídla mě, abych vylezla na „kozu“. Konečníkem mě vyšetřila a dala mi za pravdu. Okamžitě začala jednat, zavolala na magnetickou rezonanci a vypsala mi žádost s tím, že až budou výsledky, mám jí zavolat.

Za týden jsem se jí připomněla. „Měla jste pravdu, něco tam je. Přijďte, vystavím vám papír pro chirurgii a gynekologii,“ oznámila mi. Na chirurgii bych se nejraději hanbou propadla, když jsem musela vystrčit zadek na mladého a pěkného lékaře, ale jeho verdikt veškerý můj stud zmrazil. „Dobře, že jste přišla. Na děloze je pět myomů, vrozená cysta 6,5 cm, další cysta 11,5 cm na vaječníku a zánětlivé ložisko.“ Celou vyděšenou mě poslal na gynekologii, kde mě tamní paní doktorka poctivě vyšetřila ultrazvukem a vyžádala si konzultaci dalšího lékaře, aby se poradila o dalším postupu. „Přijďte v úterý, budou výsledky z krve a dohodneme se na termínu operace.“

Když jsem odcházela z nemocnice, rozbrečela jsem se. Moje gynekoložka mi řekla, že o nic nejde, že to neroste a že s tím mohu žít sto let. Kdybych dala na ni, kdo ví, jak by to dopadlo.

Proto radím všem – poslouchejte svou intuici a zdravý selský rozum. Je to vaše tělo, vaše zdraví, váš život.

Zdenka Křístková