Nový sňatek otce nebo matky způsobuje potíže dětem v jakémkoli věku, ale podle odborníků je toto období nejtěžší převážně pro děti ve věku 9 až 15 let. Údajně takto staré děti bojují s vlastní nezávislostí a najednou se zjeví člověk zvenčí, který se jim plete do života. Potýkají se s vlastní probouzející se sexualitou a to je jen část důvodů, proč děti mohou reagovat negativně. Podle výzkumu daleko častěji chlapci s nevlastními otci i matkami vycházejí lépe než děvčata. Dále bylo zjištěno, že děti z rozvedených rodin žijící v nově vzniklých nevlastních rodinách mají dvakrát tolik problémů než děti z nenarušených rodin. Přesto všechno mnoho rodičů a dětí v nově vzniklých rodinách zvládá tento stav absolutně skvěle. Nevlastní rodiny a vztahy v nich evidentně vznikají rozličnými způsoby, například tím, že rodiče vstoupí do nového manželství po smrti partnera, po rozvodu nebo po narození nemanželského dítěte. Řada z nich může být šťastná a zdravá, ale mnohé narážejí na následující důsledky spojené s novým manželstvím a komplikovanými rodinnými vztahy:

Zármutek – jak bylo už řečeno, vznik nevlastní rodiny dítěti nebo dospívajícímu naznačuje konec původní rodiny a takováto ztráta jedné z nejcennějších věcí na světě – původního domova a rodiny – může přivodit zármutek a po něm zcela přirozeně následuje popření, hněv, smlouvání, deprese a přijetí.

Hněv – mladý člověk, který truchlí kvůli ztrátě své původní rodiny, zpravidla zůstává déle v jedné fázi zármutku a to je fáze hněvu. Obvykle děti svoji bolest potlačují, ale dříve nebo později vybublá na povrch. Podle odborníků potlačovaný zármutek je jedním z důvodů, proč v nevlastních rodinách dochází k výbuchům hněvu a k častým hádkám.

Pocity viny – rodiče nejsou jedinými, kdo po rozvodu bojuje s vinou či s jinými okolnostmi. Pocity viny trápí i děti v nevlastních rodinách, jelikož děti si obvykle namlouvají, že je to především jejich chyba, že se máma s tátou rozvedli. Podle odborníků obzvlášť prvorozené děti a jedináčci mají sklony k myšlenkám, že mohli udělat daleko více, aby jejich původní rodina zůstala zachována.

Ztráta působení na situaci – v okamžiku smrti rodiče nebo rozvodu, u mladého člověka převládne pocit, že už nemá vliv na svůj život. Dospívající sice může mít dojem, že ztrácí své postavení v rodině a nemusí se mu ani líbit výsady nebo pozornost věnované nevlastnímu rodiči či nevlastním sourozencům. Poté mohou následovat problémy s chováním, jako jsou záchvaty vzteku a někdy dokonce trestné činy.

Stres – odborníci se shodují v názoru, že nevlastní děti se vykazují vysokou hladinou stresu. Naznačují, že změny, kterým se musí děti přizpůsobit, mohou vést bohužel k zvýšené míře napětí. Podílí se na tom v první řadě stěhování, noví sourozenci, finanční situace, nová organizace domácnosti, nová škola, opuštění starých kamarádů atd.

Osamělost a deprese – vznik a fungování nevlastní rodiny v dětech a dospívajících může navodit pocit osamělosti a vyloučení, dokonce dle odborníků, ještě více než život v neúplné rodině. Děti z nevlastních rodin častěji uvádějí, že se cítí osamělé nebo smutné, než děti z úplných rodin i neúplných rodin.

Nižší míra působení rodičů – studie ukazuje, přestože rodiče v nevlastních rodinách mají čas, nevěnují ho dětem tolik jako rodiče z vlastních rodin a dokonce ani jako rodiče z neúplných rodin.

Nebezpečí sexuálního zneužití – jedním z nejhorších a nejvíce zneklidňujících případných důsledků nového manželství a vzniku tak nevlastní rodiny je riziko zneužití.

Ačkoli život v nevlastní rodině může být náročný a komplikovaný jak pro rodiče, tak pro děti, může vytvářet silné láskyplné a trvalé vztahy, i když vznikl na rozbitých základech.

Karin Šimovcová