Zákon schválnosti
J
e více než pravděpodobné, že téměř každý z nás tento ošidný vrtoch schválnosti zná. Nepříjemné události nás potkávají náhle a v nejméně vhodnou dobu. Výraz zoufalství často vystřídá logická otázka: Proč je tomu tak? Léta pozorovaný jev dodnes nemá jednoznačné řešení! Hraje nějaká neznámá síla s potrefenýmí nešťastníky podivnou hru? A existuje vůbec tento proklínaný zákon nechtěných událostí?
Existuje od nepaměti. Dokáže prý popřít i jindy bezchybně fungující teorii pravděpodobnosti. Jak tento jev vlastně vzniknul? Je to nějaká zákeřnost vyšší moci, která zápasí s člověkem? Nebo si může za to člověk sám?
Škodolibý zákon poprvé pojmenovává americký letecký inženýr Edward Aloysius Murphy Jr. (1918-1990). Ožehavý obor činnosti, kterým jsou krizové bezpečnostní systémy, ho učí nepsaným pravidlům smůly. Je to právě on, kdo první pronese legendární větu: „Co se může pokazit, pokazí se!“ Pod tíhou špatných zkušeností se Murphy loučí s armádou v roce 1952. Zjišťuje, že s protivným zákonem se nedá bojovat. Podle syna Roberta Murphyho otec i po letech prohlašuje, že zákon schválnosti si k lidem vždycky najde cestu. „Pokud existuje více než jeden způsob, jak dělat určitou věc, a jeden z těch způsobů bude mít za následek havárii, pak se jistě mnoho lidí pustí touto cestou.“ Již před Murphym ale nepsané pravidlo nechtěného zmiňuje britský mág a vynálezce Nevil Maskelyne (1863-1924).
5x nevysvětlitelné Murphyho zákony:
- Žádný pracovní úkol není tak jednoduchý, aby se na něm nenechalo nic zkazit.
- Na všechny složité otázky existují jednoduché, snadno pochopitelné a nesprávné odpovědi.
- Všechno na světě se daří jen proto, aby se to mohlo každou chvíli obrátit naruby.
- Ze dvou možných událostí se vždy přihodí ta méně příznivá.
- Jsou věci, o nichž nelze nic zjistit. Nelze ale ani zjistit, které věci to jsou.
Jana Bičaniková