Jizvy sice nejsou krásné, ale stejně potřebují péči
M
yslím, že jizvy by se klidně daly přirovnat k nepříjemné vzpomínce. Ony totiž v podstatě takovou viditelnou vzpomínkou na nějakou nepříjemnou životní událost skutečně jsou. Jelikož není snad nikdo, kdo by rád vzpomínal na nepříjemné a smutné věci, nelze se divit, že ani jizvy nemají lidi v lásce. Spousta lidí se za ně stydí a každý se jich snaží co nejrychleji zbavit. Na druhou stranu musíme uznat, že nic se nestane jen tak. Ani jizvy nejsou schopny samy se zahojit, pokud tedy chceme, aby zmizely, musíme jim v tom pomoci.
Mnohým z vás jistě vrtá hlavou, proč vlastně jizva vznikne. Dojde-li k narušení integrity kůže, je jizva způsobem, jakým se tato porucha hojí. S tím bohužel nikdo nic neudělá. Když však jizvě pomůžeme prostřednictvím různých opatření, může se zahojit natolik, že bude opravdu velice málo viditelná, vlastně téměř neviditelná. O jizvě lze říct, že je to znamení pro člověka, že rána na jeho kůži se hojí. Málokoho však potěší, když se jizva objeví, protože existují jisté podmínky a místa, na kterých je jizva považována za velmi nežádoucí jev. A jak dlouho to vůbec trvá, než jizva vyzraje? Obvykle to bývá tak tři měsíce až půl roku, občas jizva potřebuje i dva roky, aby vyzrála. Je třeba připravit se na to, že ze začátku jizva zarudne a smířit se s tím, že její zabarvení bude nápadné a možná upoutá něčí pozornost. Tak jako každá bolest v srdci potřebuje čas, aby přebolela, tak i každá jizva zkrátka potřebuje čas (několik měsíců), aby vybledla. V konečném důsledku to však optimálně dopadne tak, že místo jizvy, zůstane jen tenká bledá linie. To jsou docela dobré výsledky, nezdá se vám? Nepočítejte však s tím, že se někdy jizvy zbavíte úplně. To prostě nejde. Jizvy se nemusí vždycky hojit normálně, ale také patologicky. V takovém případě vznikají buď koloidní jizvy, nebo hypertrofické jizvy. Ty druhé se tvoří častěji.
Keloidní jizvy jsou při těle, vystupují nad povrch, horší ale je, podle mého názoru, že zvětšení jizevnaté tkáně kolem jizvy na sebe upozorňuje svěděním a svými cípy vybíhá do okolí. Jde o zkrátka o takového neposedu. Bývá červeného až fialového zabarvení. K jejich vzniku je však zapotřebí, aby tělo nadále vytvářelo kolagen, i když rána nebo dejme tomu škrábnutí už je zahojeno. Nejspíš neexistuje takové místo na těle, kde by se nemohly tyto jizvy vyskytnout. Nejvíce se jim však zřejmě líbí nad hrudní kostí, na ramenech a překvapivě i na uších. Na těchto místech se s nimi totiž setkáváme nejčastěji. Častěji také „postihnou“ osoby, jejichž typ kůže je tmavší. Nezřídka se stává, že dochází k záměně hypertrofických jizev za koloidní. Tyto dva typy jizev jsou si sice podobné, jeden rozdíl však tady přece jenom je. Hypertrofické jizvy totiž zůstávají na místě, kde byla původně rána a po okolí se netoulají, což se o koloidních jizvách říct nedá. Jak již bylo uvedeno výše, vyskytují se častěji než koloidy, ale na stejných místech jako ony. U obou typů jizev nelze vyloučit, že se nezačnou stahovat a vyvolávat tím kontraktury okolí. Potíže, které v důsledku toho vzniknou, bývají estetické, ale občas mohou být dokonce i funkční. Především v oblasti kloubů, kdy je omezen jejich pohyb.
Riziko nežádoucího způsobu hojení lze pochopitelně zmenšit. A zároveň je možné zařídit, aby jizva, která se hojí normálně, vyzrála rychleji. Neobejde se to však bez dodržování jistých opatření. Každé jizvě jenom prospěje, když ji promastíme krémem. Je jedno, o jaký krém půjde. Podstatné je, že daný krém bude mastný. Díky tomu pak nebude kůže přesychat. Nikde není psáno, že zmíněný krém musí být značkový. Dokonce to ani nemusí být krém jako takový. Klidně jej může zastoupit nesolené vepřové sádlo, obyčejná indulona, borová mast, bílá vaselina nebo měsíčková mast. Jizva kromě toho potřebuje ochranu před slunečním zářením, přinejmenším po dobu prvních tří měsíců. Pokud je počasí slunečné, měly by mít krémy, které budeme používat vysoký ochranný faktor (nejméně č. 20). Tlakové masáže, laseroterapie biostimulačním laserem, či použití silikonových gelů, všechny tyto postupy rovněž dokáží zabránit tomu, aby jizva vypadala nevzhledně, nebo aby vznikla koloidní jizva. Problém se pochopitelně dá řešit i chirurgicky. Taková možnost je však obvykle až na posledním místě. V následujících odstavcích si zmíněné postupy probereme podrobněji.
Je empiricky dokázáno, že tlak, který je trvale vyvíjen na jizvu, dokáže zabránit vzniku hypertrofických jizev. Tato metoda je často využívána při léčbě popálenin. V takových případech se elastické prádlo, které je místy vyztuženo destičkami, postará o to, aby se neobjevily deformující jizvy. Nikde není psáno, že tlakové masáže mají dobrý vliv jenom na jizvy po popáleninách. Zmíněnou metodu je naopak možné použít v souvislosti s jakoukoliv jizvou. Výsledky stojí za to. K tomu je samozřejmě zapotřebí, aby masáže byly prováděny jednak správně a jednak dostatečně často.
V boji proti tvorbě hypertrofickým jizvám nebo ve snaze dosáhnout toho, aby jizvy vyzrály co nejdříve, může také pomoci aplikace biostimulačního laseru. Jedna aplikace je pochopitelně málo. Ten, kdo chce, aby metoda zabrala, by měl aplikaci podstoupit opakovaně, konkrétně 10 až dvacet sezení. Dávky biostimulačního laseru musí být dostatečně vysoké a velmi důležitý je také výběr vhodného přístroje. Nebudou-li dávky dostatečné, pak bude celá laseroterapie nesmyslná. Také se nedivte, když obyčejný biostimulační laser na tužkové baterie nebude aplikovat dost velkou dávku v reálném čase. Nezlobte se kvůli tomu na něj a nenadávejte mu. On to zkrátka nedokáže.
Zhojením jizvy nemusí končit péče o ni. Když se vám podaří dosáhnout toho, že se jizva skutečně zhojí, přijdou na řadu speciální silikonové gely, které můžete na jizvu přikládat. Jejich působení je podobné jako u tlakových masáží. Díky nim mohou jizvy rychleji vyzrát a nemusí zbytnět. Silikonový gel je průhledný a skládá se buď ze samotného silikonu, nebo ze silikonu a minerálů. Zpevňuje ho tkanina. Přikládáme ho gelem rovnou na kůži. K fixaci v místě postačí jakákoliv obyčejná náplast. Nic se vám nestane ani tehdy, pokud ho budete nosit třeba po dobu dvaceti hodin denně. Omýt ho můžete slabým mýdlovým roztokem. Může se stát, že se kvůli němu dostaví kontaktní alergie, ale k tomu dochází jen výjimečně.
Pokud se stane, že někdo vyzkoušel všechny možnosti konzervativní léčby, ale nepomohlo to, může se uchýlit k některému z chirurgických zákroků. K takovým zákrokům patří především injekce steroidů, jež se aplikuje do jizvy, dále vyříznutí jizvy, její zbroušení, či změna barevnosti jizvy. Jizva se dá také nahradit kožním transplantátem atd. Rozhodnete-li se pro chirurgické řešení, ponechte výběr na plastickém chirurgovi. Odborník nejlépe pozná, která metoda pro vás bude nejlepší.
Řada z vás jistě má jizvu na těle a možná se kvůli tomu trápíte a ve dne v noci přemýšlíte jen o tom, jak se jí zbavit. Pro některé lidi bývá jizva vzpomínkou na něco nepříjemného nebo dokonce tragického. Ale napadlo vás někdy zkusit přestat vnímat jizvu jako svého nepřítele a začít ji považovat za kamarádku, která vám naopak bude připomínat, že to špatné už máte za sebou a že zase bude lépe? Zkuste se na to podívat takhle, jistě se vám pak bude i s tou jizvou lépe žít. A nezapomeňte, že i Joffrey de Peyrac měl jizvu na viditelném místě, přesto jej milovala údajně nejkrásnější žena Francie Angelika, kterou mu záviděl sám král Ludvík XIV.
Krystyna Kędziorová