Narodil se provincii vysloužilému římskému vojákovi, jméno dostal po bohu války, Martovi. Byl odveden do armády, ale pro toto zaměstnání se svým otcem nadšení nesdílel. Zakotvil v dnešním Amiensu ve Francii, kde strávil největší část vojenského života. Zde se taky měla stát legenda, kterou se Martin proslavil. U brány ho oslovil polooděný žebrák, Martin u sebe neměl ani peníze ani jídlo, svůj důstojnický plášť rozpůlil mečem a dal mu polovinu, aby se zahřál.

Po této události se Martin nechal pokřtít a rozloučil se s armádou. Toužil se stát poustevníkem. Stal se exorcistou, potom knězem. Nakonec se stal biskupem ve městě Tours. I  přes svou vysokou pozici žil život asketicky. Místo v paláci žil s mnichy v chatrčích za branami města, vznikl z nich klášter Marmoutier. Na venkově hlásal evangelium, což doprovázelo mnoho zázraků – uzdravování nemocných, odvracení pohrom, zázraky se zvířaty.

Matin zemřel v 80 letech na misijní cestě, byl převezen do Tours, kde byl pohřben.

Svatý Martin zanechal odkaz. Udržuje se mnoho tradic, které jsou spojeny s jeho jménem a datem 11. listopadu. V zahraničí se předvečer zapaluje martinský oheň, zejména v alpských zemích. V Holandsku, Německu, Rakousku se tento svátek často slaví průvodem, ve kterém muž představující Martina, jede na koni. V Čechách se na tento svátek očekává první sníh, ochutnává Martinské víno a peče se husa. I průvody se u nás leckde objevují.

Eva Kozelská