Rivalita se ale může proměnit v destruktivní, a to bohužel, když začíná způsobovat sváry. Vztahy mezi sourozenci kolikrát jsou až hrůzostrašné, poněvadž dochází ke krutostem a napadání. Fyzické, ale i emocionální útoky vyvolávají v oběti negativní pocity, které zapříčiňují, že oběť začne o sobě pochybovat. Je taky pravděpodobné, že situace se stane natolik neúnosnou a dojde k týrání, kde obvykle ten starší a silnější sourozenec získává jakousi převahu neboli pocit moci. Většinou hádky a rvačky jsou způsob, jak si vyřešit své sourozenecké spory. Týrání či šikana je způsob kdy jeden sourozenec se snaží o získání moci nad tím druhým. Za týrání lze považovat i urážky či vyvolávání strachu v mladším sourozenci, často i používané výhružky či demolování osobních věcí sourozence nebo fyzické napadání ve formě bití, kopání, škrábání.

Sourozenecká rivalita se pravděpodobně projevuje v rodině, kde je více dětí, které tak soupeří o pozornost a lásku. Rodiče mohou tak některé více upřednostňovat. Mezi sourozenci se častěji objevuje závist, žárlivost na nadání nebo kamarády, známky, pozornost rodičů nebo rodinné výsady a pak stačí opravdu málo a jsou vyvolány sváry a ubližování mezi sourozenci. Podle odborníků podstata všech pocitů méněcennosti je právě „srovnávání“. Děti jsou velmi citlivé, co se týká jejich fyzické přitažlivosti a tělesného vzhledu. Proto je nerozumné chválit jedno dítě a druhé kritizovat. Měli bychom být citliví, i co se týká inteligence našich dětí a počítat s tím, že hlavně chlapci jsou extrémně soutěživí, co se týče sportovních dovedností.

Pak tady máme období dospívání, kdy se dějí velké změny jak psychické tak fyzické. Mladý člověk dozrává a rozvíjí se u něho nové zájmy a doma tak vyvstanou i nové povinnosti. V této době třeba nastupuje na vysokou školu nebo začíná pracovat. Jeho vztahy s kamarády se mohou prohloubit nebo rozšířit například o příslušníky opačného pohlaví. Tyto změny mají dopad na rodinu, kdy mladší sourozenci pociťují zanedbání a to už je jenom krůček k žárlivosti. Nebo starší sourozenec odejde na školu, a nastalé změny mohou posílit nebo vyvolat sourozeneckou rivalitu. Sourozenecké soupeření může nabýt obrovských rozměrů, pokud v rodině se vyskytuje stres a napětí. Spouštěč může být stres v manželství rodičů, týrání ve vztahu mezi rodičem a dítětem, rodič alkoholik atd., a tato situace není řešena, pak hrozí, že jedno dítě, je-li takto zklamané svými rodiči, může si svoji frustraci začít vybíjet na mladším nebo slabším sourozenci. V konečném důsledku sváry, rivalita, týrání mohou být zamířeny i proti někomu jinému nebo něčemu jinému, než je sourozenec. Sourozenci ovšem bývají velmi pohodlný a snadný terč a pak dochází k vybití zklamání a napětí.

Sobectví od malého dítěte, jež nechce půjčit bratříčkovi hračky až po dospívající dítě, kde hádky s bratrem mohou vznikat například kvůli neustálému „půjčování“ oblečení, je jasné, že soupeření a spory mezi sourozenci je způsobeno sobectvím nebo nutností dělit se například o čas rodičů atd. Takovéhle situace buď pomáhají soupeřit bez nepřátelství a řešit vzniklé situace za pomoci vyjednávání a hledání kompromisů nebo mohou vytvářet nepřátelství a zraňovat ostatní. Soupeření mezi sourozenci je často u dospívajících prostředkem manipulace s rodiči, neboť hádky a rvačky jsou příležitostí, jak upoutat na sebe pozornost dospělých. Ovšem soupeření a sváry mezi sourozenci mohou být velkých rozměrů a napáchat tak škody na sebeúctě mladého člověka, jež mohou přetrvávat až do dospělého věku.

Většina sourozenců naštěstí, kteří se v dětství škorpí, z toho nakonec vyroste a mají se rádi. A proto rodiče by měli děti zpovzdálí sice sledovat, ale nechat je, aby se naučily situaci zvládnout.

Karin Šimovcová