O refluxní chorobě jícnu hovoříme tehdy, když se obsah žaludku (části natrávené potravy a žaludeční šťávy) dostane do jícnu. Součástí žaludeční šťávy je kyselina chlorovodíková. Působení této kyseliny na sliznici jícnu není zrovna příznivé. Odlupuje její buňky, ve kterých vzniká zánět. Kvůli němu je pak sliznice dále poškozována. Ani obnova buněk sliznice nepomůže, nerostou-li nové buňky rychleji, než se ztrácejí ty poškozené. Kromě toho je nutné, aby nové buňky chránily sliznici dostatečně. Pokud se tak neděje, kyselá žaludeční šťáva dál dráždí sliznici a to je podklad pro vznik zánětu jícnu, chcete-li refluxní ezofagitidě. V současnosti je refluxní ezofagitida považována za komplikaci nebo pokročilejší stupeň refluxní choroby jícnu, u které nemusí se opět dostavit zánětlivé změny, samozřejmě za podmínky, že způsob léčby je správný. Na druhou stranu je pravda, že každý reflux není za všech okolností řazen k nemocem. Reflux se totiž epizodicky a krátkodobě může objevit i u osob, kterým po zdravotní stránce nic neschází, a to dokonce poměrně často. Příčinou toho bývá jistá strava. Takovou stravou jsou třeba kořeněná nebo sladká jídla a alkohol. Není tedy nutné okamžitě spěchat k lékaři, jestli příznaky nepatří k hostům, kteří daného člověka často navštěvují. Bylo by však lepší, kdyby trochu upravil, možná i změnil své stravovací návyky.

Příznakem, který upozorní na to, že vás postihla refluxní choroba jícnu, je pyróza, kterou každý z nás zná jako pálení žáhy. Ze začátku trápí tato potíž pacienta pouze po konzumaci některých jídel. Jde o pokrmy pečené, sladké, smažené, černou kávu, či alkohol. Jestliže však nemoc pokročí, dostavuje se zmíněná potíž po jakémkoliv jídle. Dokonce si troufne občas obtěžovat, i když je nemocný zrovna nic nejedl a někdy nedá pokoj ani v noci. Když ležíme, přestává nás totiž ovlivňovat gravitace. Taková situace je pak mnohem nebezpečnější než se zdá. Přijde-li regurgitace, tedy stav, kdy se kyselý obsah vrací z žaludku a z krku až do úst, hrozí nebezpečí, že nemocný vdechne navracenou potravu. V důsledku toho může pak daný člověk onemocnět zánětem hrtanu a průdušek. S tímto onemocněním jde ruku v ruce chronický chrapot a noční spastický kašel až astmatický záchvat. Kromě toho pacienta častěji postihuje zánět středouší a kazivost jeho zubů se zvýší. Nakonec hrozí nemocnému, že se udusí. O nočních potížích lze tedy bez nadsázky říct, že jsou závažnější než denní. Naštěstí však jsou tyto obtíže přece jenom méně časté, především u těch, kteří trpí mírnou formou onemocnění. Ani těm se však ve dne problémy nevyhnou. Může se stát, že pacient si bude stěžovat na váznutí sousta při polykání, takových pacientů nebývá mnoho. K váznutí sousta při polykání se občas přidají i bolestivá polknutí. Všechno to vyvolá zúžení jícnu zánětem a městnání spolknuté potravy před místem zúžení.

Člověk si obvykle všimne, že má nějaké potíže a řekne o tom svému praktickému lékaři. Ten může předepsat lék a na kontrole, která proběhne za několik měsíců, zjistí, jestli lék pomáhá, či nikoliv. Je ovšem také možné, že nechá pacienta rovnou vyšetřit specialistou. Nelze popřít, že endoskopické vyšetření, které gastroenterolog u něj provede, není zrovna příjemné. Existuje však veliká pravděpodobnost, že pokud půjde skutečně o refluxní chorobu jícnu, tak ji toto vyšetření odhalí. Alespoň se tak už stalo v případě poloviny nemocných. I kdyby však zmíněné vyšetření neukázalo nijaké změny na jícnu, stejně by lékař nemohl s jistotou tvrdit, že daný člověk je zdravý. Rozhodující slovo pak dostane bioptické vyšetření. Existuje ještě jedno vyšetření, které je celkem spolehlivé, a ne tolik bolestivé. Říká se mu scintigrafie. Toto vyšetření se provádí na pracovištích nukleární medicíny. Někdy se dělá také rentgen, ten však není příliš spolehlivý.

Pro léčbu je zapotřebí dvou základních opatření, a to opatření režimových a dietních. K těm režimovým řadíme redukci tělesné váhy, zamezování nitrobřišního tlaku a spánek na nakloněném lůžku. Zmíněné faktory sice nejsou schopny vyvolat reflux v pravém slova smyslu, zato dovedou pomoci proti reflexu, který již vznikl. Vhodná je také nedráždivá strava. Také by se měl nemocný rozloučit s alkoholem, s potravinami, jež mohou způsobit potíže. Jde především o pečivo z kynutého těsta, o tučné pokrmy a o čokoládu. To všechno musí pacient oželet, dokud se neuzdraví. Nemocný by měl naposledy jíst dvě až tři hodiny před spaním. Co se týká léků, které pacienti s refluxní chorobou jícnu užívají, tak je to především omeprazol. Tento lék se podává obvykle ráno před jídlem (nalačno). Doba léčby trvá několik týdnů a po nějakém čase je možné ji opakovat. Lékům, které reprezentují doplňující léčbu, se říká prokinetika a nemocní je užívají třikrát denně. Osoby, které mívají potíže jen občas, se mohou spolehnout na antacida, ke kterým kromě známého Rennie patří i jedlá soda a mléko. Můžete je užít vždycky, když vás pálení žáhy přepadne. Uleví se vám ihned, ale dlouhodobou úlevu vám tyto léky bohužel neposkytnou. Případy těžších a komplikovaných refluxů je nutné, aby pacient podstoupil operaci. Dochází k tomu zejména tehdy, když refluxy trápí nemocného i v noci a představují tak pro něj ohrožení. Dále samozřejmě tehdy, pokud neúčinkují léky. Operace je také považována za nejvhodnější a nejtrvalejší řešení problému pro mladé lidi. Jelikož je zákrok prováděn laparoskopicky, nepředstavuje pro pacienta zátěž.

Doufejme, že refluxní choroba jícnu bude postihovat lidi co nejméně a že se v případě těch, které občas pálí žáha, dál nerozvine.

Krystyna Kędziorová