Dále se kresbou zkoumá efektivita dítěte a to i jako prostředek k vyjádření znalostí dítěte o svém těle. Kresba odhaluje nejen úroveň intelektu, ale i emoční rovnováhu, která je důležitá například při adaptování se v rodině, ve škole. Z jediného obrázku dítěte se ovšem nedá odhalit vše, proto se nedoporučuje vyvozovat ukvapené závěry z jediného obrázku dítěte, které neznáte. Obrázek dítěte se především má posuzovat z ohledu na sociální a kulturní souvislosti. V současné době je tvoření a schopnost dětem vyjádřit se po svém často odpíraná a to třeba ve škole, kde se žádá, aby děti kreslily vše podle skutečnosti, a jsou jim předkládaná stále stejná témata. Rozvoj dětské kresby prochází etapami, těsně spojenými z vývoje intelektu dítěte.

Každý věk se vyznačuje specifickým typem kresby:

1. Období skvrn – děti, jež nemají ještě jeden rok, kreslí tzv. skvrny. V tomto věku rodiče dětem většinou tužku do ruky ještě nedávají.
2. Stádium čmáranic – odborníci zastávají názor, že mezi prvními krůčky a čmáranicemi je určitá kontinuita. Čmáranice kreslí děti přibližně do dvou let. Spokojené dítě kreslí tlusté čáry a jeho snaha je zaplnit tak co nejvíce volného místa, zatímco nevyrovnané dítě nevydrží u kreslení a brzy ho tato aktivita přestává bavit. Děti opožděné nebo špatně se vyvíjející drží tužku nesprávně, i když v tomto stádiu se dítě teprve vše učí, tak by se ještě nemělo unáhlovat v závěrech.
3. Stádium čárání – děje se tak mezi druhým až třetím rokem a nastupuje po stádiu čmáranic. Čmáranice se odlišují podle intelektu dítěte. V této fázi se dítě snaží o napodobování písma dospělých a to může být spatřeno například na konci kreslení, kde dítě se může snažit svůj obrázek pojmenovat.
4. Stádium hlavonožců, univerzálních postav – kolem třetího a pátého věku dítěte, dokážou děti nakreslit postavu, kde kolečko obvykle představuje hlavu a dvě čáry trup a poté další dvě čáry ruky. Záleží na mentalitě jedince, díky ní přibývá dokreslených více detailů, jako jsou oči, ústa, nos, vlasy, prsty atd. Zpravidla kolem pátého a šestého roku děti už začínají kreslit trup, což může mít podobu dalšího kolečka. Postava nakreslená předškolákem mívá různě vysoko nakreslené ruce a je znázorněná zepředu. Odborníci se shodují, že až kolem šestého roku dítě umí nakreslit postavu se všemi končetinami.
5. Intelektuální smysl pro skutečnost – mezi pátým až sedmým rokem dítě kreslí spíše svůj svět než ten skutečný. Přibližně do 7 let mohou být obrázky tzv. průhledné, to značí, že třeba za zdí domu vidíme, jak máma vaří oběd, děti si hrají, táta odpočívá u televize atd. a dalším poznávacím znakem jsou prosvítající končetiny pod oblečením postav. Takovéhle kreslení by ovšem nemělo být už po desátém roce dítěte, jelikož by mohlo signalizovat opožďující se duševní vývoj nebo emoční poruchy.
6. Vizuální smysl pro skutečnost – nastává v období mezi sedmým až dvanáctým rokem dítěte, kdy dítě kreslí, to co opravdu vidí a postavy umí nakreslit z profilu.
7. Zobrazování v prostoru – vnímání prostoru se zdokonaluje s věkem dítěte.

Nakreslená čára dokáže prozradit na dítě, jestli postrádá sebedůvěru a zda má zábrany, či trpí ustrašeností, obvykle čáry takových dětí jsou tenké nebo pouze naznačené. Kresba je častěji předělávaná a dítě používá pravítko. Agresivní děti kreslí silné čáry a občas může být i protrhnutý papír. Děti, které jsou vyrovnané, sílu čáry mají pod kontrolou. Nízkou sebedůvěru signalizuje častější přeškrtávání, ale i gumování.

Dítě kreslením vlastně povídá nějaký příběh a podle toho jak se odvíjí příběh, kreslí i postupně postavy. Podstatné je kreslení postav za sebou, protože jako první jsou nakresleny postavy, které pro něho něco znamenají a také jak je nakreslí, ukazuje na jeho vztah k nim. Dítě vyjadřuje v kresbě prožitky radosti, pocity, traumata. Kresba odkrývá, to co dítě cítí, ale nedokáže z nějakých důvodů, anebo pouze nechce vyjádřit řečí. Proto kreslení je možnost jak dítě může dát emoce najevo a dospělým tak pomáhá se orientovat v potřebách a v prožívání dítěte.

Karin Šimovcová