Ve zmíněné souvislosti to znělo spíš směšně, než hrozivě, což je v naprostém pořádku. Někteří z vás si možná dokonce myslí, že ty bércové vředy ani nejsou žádná nemoc, že je to jen výmysl scenáristy nebo režiséra zmíněné pohádky, který měl být výhradně zpestřením a veselou poznámkou. Musím vás bohužel zklamat. Bércové vředy skutečně existují a onemocnět jimi není zdaleka taková legrace.

Jedná se o chronické, dlouhodobé onemocnění, které má navíc tu velkou nevýhodu, že se opakovaně vracívá a ne zřídka. Jeho léčba se neobejde bez aktivního přístupu a spolupráce pacienta. Daný člověk by se měl také obrnit ukázněností a trpělivostí. Je to v podstatě chronický defekt kůže, pro který je charakteristický rozklad tkáně a její odumření, čili neuróza. Příčiny vzniku bércových vředů mohou být tři: žilní, tepenné nebo smíšené. Podmínky pro vznik nemoci se obvykle utvářejí pomalu. Nejčastější příčinou vzniku bývají onemocnění systému cév, žil, či tepen. Bércové vředy jsou dvojího druhu, a to buď žilní, nebo tepenné. Do této skupiny však patří rovněž vředy diabetiků, proleženiny, vředy po úrazech i ty při nemocech krve.

Nejtěžší komplikací chronické žilní nedostatečnosti jsou právě venózní, neboli žilní vředy. Chronická žilní nedostatečnost spočívá v hromadění žilní krve v nohách. Způsobuje to hromadění se tekutiny v podkoží. Kolem kotníků se dělají otoky, kůže na bércích má rezavohnědou barvu. Ochlupení z bérců také zmizí. Povrch kůže je celkově tenčí, vyskytují se na něm suché šupinky. Samotné žilní vředy pak mají nepravidelné okraje, jsou mělké a mokvavé.

Základem pro vznik arteriálních vředů jsou choroby arteriálního systému dolních končetin nebo zúžení, či závěr tepen. Tyto potíže se rozvíjejí buď u pacientů staršího věku, nebo u lidí, kteří trpí vysokým krevním tlakem. Prsty a paty jsou místy, kde se zmíněné vředy nejčastěji usadí. Na rozdíl od žilních vředů, jsou hluboké. Jejich okraje jsou výrazné a navalité. Ne zřídka je pokrývá pevná odumřelá tkáň. Vývoj vředů bývá však obvykle postupný. Poslem vředu je zarudlé místo nebo stroupek, který se nechce hojit, teprve potom se dostaví vřed jako takový.

Především žilní onemocnění způsobují vznik bércových vředů, až v 73 %. Faktorů, které dokáží vyvolat onemocnění žil je spousta. Řadíme k nim například genetické dispozice ke ztrátě elasticity stěny žil, vyšší věk, proběhlý zánět v hlubokém systému žil i větší počet těhotenství. Na uvedené faktory samozřejmě nemáme žádný vliv. Být těhotná, to je krásné. Kromě toho existují však také faktory, proti kterým nejsme až tak bezmocní. Mezi těmi figuruje zejména životní styl. Sedavé zaměstnání, dlouhé stání, nedostatečné množství fyzického pohybu, obezita, to všechno s sebou nese riziko, že si nás bércové vředy vyberou za svou oběť.

Nemoc o sobě dá poprvé vědět tím, že se nemocnému zhorší kvalita kůže. Kůže se ztenčí, zpapírovatí, vyschne. Může tomu ale být i zcela jinak, kůže může prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy bývají často důsledkem drobného poranění, škrábnutí, či oděrky, jež se dlouho nemá k hojení. V případě, že vzniku bércových vředů nepředcházelo nějaké poranění, objeví se nejdřív na kůži zarudlá skvrnka. Ta ze středu osychá a je čím dál větší. Není vyloučeno, že se na ní po nějakém čase vytvoří stroupek. Prasknutí stroupku způsobí otevření rány, která pak zasahuje do podkoží. Infikovanou ránu poznáte podle toho, že silně zapáchá.

Léčba bércových vředů spočívá v první řadě v odstranění potíží, které mají vznik onemocnění na svědomí, případně v alespoň malé kompenzaci přidružených nemocí. Nutné je při tom odlehčovat končetinu a zajistit, aby tlak, jenž působí na poranění byl co nejmenší. Zejména u pacientů trpícími poruchami žil, se osvědčilo bandážování nohou. Obinadla je zapotřebí začít motat od prstů přes patu a skončit až pod kolenem. Způsobů, jakými se dají léčit bércové vředy, známe v současnosti hned několik, přesto má většina z nich stejný základ. Je jím tzv. vlhké ošetřování ran. Vhodné materiály dovedou vytvořit na ráně vlhké mikroklima. Díky němu je zhojení rány rychlejší. Toho, že by se moderní krytí, která jsou pro tento účel určená, k ráně přichytila nebo by se během převazu poškodila nově vytvořená tkáň, se skutečně obávat nemusíte. Jelikož fyzikální vlastnosti a účinky jednotlivých materiálů jsou různé, máme možnost výběru takového materiálu, který je nejvhodnější pro fázi hojení, v níž se pacient, vlastně, lépe řečeno jeho rána zrovna nachází. Vhodné krytí totiž vředy nejen hojí, ale také podporuje jejich čištění, a to „odsáváním“ choroboplodných zárodků. Zároveň ránu svým způsobem chrání, aby na ni další choroboplodné zárodky nemohly. Díky němu může být rovněž odstraněná odumřelá tkáň, aniž by při tom došlo k poškození tkáně nově vznikající. Svou schopností vyrovnávat hladinu vlhkosti krytí podporuje i tvorbu nové tkáně, čímž také zároveň ránu chrání, aby nevysychala. Obvaz způsobí, že se buňky dělí rychleji. Na vlhké ráně navíc předčasně nevznikne strup. Různé druhy hydrogelů jsou vhodné k použití na tytéž rány stejně jako aktivní uhlík.

Z výše uvedeného by někdo mohl usuzovat, že bércové vředy v podstatě nejsou nijak závažným onemocněním. Ani tady nemohu dát těmto osobám zapravdu, protože existují případy, ve kterých snaha lékařů a pacienta nebyla bohužel nic platná. Cévní systém byl zkrátka příliš poškozen na to, aby se mohl zahojit. Tehdy nezbývalo nic jiného než končetinu amputovat. Na druhé straně je nutné zmínit, že v současné době se již počet případů léčených vředů, kdy je amputace jediným východiskem, snižuje.

Lidé, kterým záleží na tom, aby bércové vředy nezačaly sužovat jejich nohy, by neměli nechat své dolní končetiny „padnout“. Měli by se pravidelně hýbat, zdravě jíst, dodávat svému tělu dostatečné množství tekutin a dbát o to, aby jejich tělesná váha byla přiměřená. Kromě toho je vhodné, aby si našli čas i na odpočinek. Pomohou dobré věci také tím, když si podloží nohy, kdykoliv k tomu budou mít příležitost. Lidské nohy nejsou příliš velkou plochou, přesto jim byl svěřen jeden velmi významný úkol, nosit celé naše tělo s celou jeho váhou. A tak si zaslouží dobrou péči, aby jej mohly plnit.

Samotný pacient může léčbě pomoci a urychlit ji tím, že bude své dolní končetiny lehce procvičovat. Pomůže tak tomu, aby se krev žilami vrátila zpátky k srdci. Díky tomu je pak cévnímu řečišti, které je přetížené, lehčeji. Zmíněné cvičení má i svůj název Cévní Gymnastika. Daný člověk by měl cvičit třikrát za den a po každé by to mělo trvat tři minuty. Cévní Gymnastika je také dobrou prevencí pro ty, jejichž zaměstnání je sedavé. Cvičení zahrnuje kroužení v kotnících na obě strany, přitahování a propínání špiček nohou, skrčování a natahování prstů u nohou.

Třeba by opravdu stálo zato vyzkoušet si tuhle Cévní Gymnastiku. Představte si, že my budeme věnovat nohám jen třikrát denně tři minuty, což je v podstatě nic. Ale ony nás pak budou lépe nosit po celý zbytek života. To už je mnohem delší doba.

Krystyna Kędziorová