Rybí jikry obsahují velké množství biologicky cenných látek.

Kromě celé palety vitaminů řady B, dále A a hlavně vitaminu E, který působí na zlepšení kondice a také jako přírodní afrodiziakum, nelze opomenout ani rybí tuk. Ten je obecně dobře stravitelný, což u jiker zejména lososovitých ryb platí minimálně dvojnásobně, protože se objevuje ve formě nenasycených mastných kyselin omega-3, které jsou pro lidský organismus nezbytné.

Na našem trhu se můžeme setkat s několika typy této lahůdky.

Pravý kaviár jsou nasolené jikry z jeseterovitých ryb v podobě černých až černošedých drobných kuliček. V názvu výrobku je vždy uveden druh ryby, z nichž kaviár pochází.

Jeseter je ryba dlouhověká, dožívá se až 150let a dospívá velmi pomalu. Jikry může začít produkovat podle druhu až ve věku 6 – 25 let. Čím méně soli a konzervačních látek kaviár obsahuje, tím je dražší a tím je kratší doba jeho poživatelnosti.

Lososí kaviár – stejně jako u jiker z jesetera – je také produkt přírodní, bez barviv a aditiv. Jde o málo lepkavé, jasně oranžové kuličky o průměru kolem pěti milimetrů s výrazným žlutým terčíkem, nabízené ve skleněném obalu.

Prodává se také kaviár z mořských ryb.

Jde o drobné jikry, výrazně zbarvené do červenooranžova nebo černé. Kvalita také odpovídá nízké ceně.

Kaviár se tradičně podává společně s dobrým sektem, jehož výtečnou chuť lahodně podtrhne.

Stejně jako víno je vhodné taky u kaviáru po sejmutí víčka ponechat sklenici asi pět minut otevřenou, aby obsah „vydýchal“. Před podáváním se mají jikry vychladit na teplotu 1 – 3 stupně Celsia, kdy jsou jejich chuťové vlastnosti nejvýraznější.

Zcela čerstvý kaviár charakterizuje nasládlá příchuť jádra postupně přecházející v příjemnou nahořklost, která se po rozplynutí pružného obalu jiker rozvine na jazyku.

Hořká štiplavost je typická pro kaviár starý nebo nesprávně chlazený.

Halina Kaletová