Patlavost – dyslalie
Čtvrtek, 24 Říjen 2013 09:10 | 
P
atlavost neboli dyslalie – tak se nazývá vadná výslovnost, kde jednu nebo více hlásek mateřského jazyka dotyčný chybně vyslovuje. Jestliže člověk má potíže s celkovým vyslovováním, jedná se o dysartrii. Dyslalie dohromady s alálií patří mezi vývojové poruchy řeči. Alálie znamená nemluvnost, dyslalie je vývojově nedostatečný nebo opožděný vývoj řeči. Patlavost bývá tak označována za dyslalii nebo prostou patlavost. Dyslalie lze zařadit mezi nejčastější vady výslovnosti a zároveň mezi nejrozšířenější vady řeči vůbec. Výskyt této vady je převážně zaznamenán v dětském věku.
Příčiny patlavosti:
- Patologičnost prostředí z hlediska řečové hygieny – jedná se o nesprávné mluvní vzory z prostředí dítěte, které mohou být způsobené vadnou výslovností některého z rodičů, sourozenců, kamarádů, spolužáků. Čím více je dítě fixováno na člověka, jenž chybně mluví, tím větší nastává uplatnění nesprávného mluvního vzoru.
- Vady smyslových orgánů – v první řadě se jedná o vady sluchu, které se odvíjejí od druhu a stupně postižení. Například u nedoslýchavosti trpí slyšení vysokých tónů. Dítě pak slyší řeč zkresleně, a proto ji také zvukově chybně napodobuje. Většinou jsou to sykavky a někdy i hlásky f a ch. Na správnou výslovnost se podílí i zrak a to může být problém u dětí slabozrakých a slepých, tady u takto postižených dětí se mnohem více objevují vady výslovností než u dětí vidících. Průzkumem se došlo k zajímavým výsledkům, že děti s vadami zraku chybně vyslovují zejména hlásky t, d, n a sykavky, a to mezizubní vyslovování hlásek.
- Citová karence – děti trpící nedostatkem citových vztahů začínají hovořit nejen později, ale i chybně. Mluví déle dětinskou mluvou. Je to realita z některých dětských ústavů, ale i z rodin, kde tyto děti postrádají především citovou výchovu.
- Poruchy v centrálním nervovém systému – důsledkem poruch v centrálním nervovém systému (CNS) mohou být nedostatky v akustické poznávací činnosti, a to se pak projeví i ve výslovnosti. Hluboce bývá narušena výslovnost u dětí při dětské mozkové obrně (DMO) tady potíže nastávají při hláskování, čili vyslovování vůbec. Tato vada se nazývá dysartrie. U dětí s mentální retardací se častěji vyskytuje patlavost než u zdravých dětí. Při výuce výslovnosti se někdy až překvapivě brzy u těchto dětí dosáhne úpravy – nejspíš díky jejich napodobovací schopnosti.
- Pohybová neobratnost – jedná se nejen o celkovou neobratnost při tělesné výchově, ale i při omezení v artikulační oblasti.
- Anomálie mluvících orgánů – Mluvní orgány – mluvidla – způsobují mluvní projev a jejich anomálie se mohou nepříznivě promítat do artikulačních možností a schopností. Nejběžnějšími anomáliemi mluvních orgánů jsou vady skusu a chrupu, jež hrají podstatnou úlohu při naukách o příčinách vzniku vad výslovnosti. Příčina omezených artikulačních možností je často přirostlý jazyk, kdy jazyková uzdička tak brání v pohybu jeho hrotu. Nejzávažnější defekty mluvních orgánů jsou rozštěpy patra, kde bohužel tvoření většiny hlásek je zcela vyloučeno. Takto vzniklá vada výslovnosti dohromady s poruchou nosní rezonance se nazývá palatolalie. Podle anomálie postiženého mluvního orgánu, který způsobuje vadnou výslovnost, se pak nazývá: dyslalie labiální (retní), dyslalie dentální (zubní), dyslalie lingvální (jazyková), dyslalie palatální (paterní).
- Nevhodný postoj okolí dítěte k jeho řečovému vývoji – neustálé kárání dítěte kvůli jeho řečovým neúspěchům se považuje za velmi špatný postoj. Takovýhle perfekcionismus dle odborníků, ve výchově se považuje za škodlivější než třeba nevšímavost, neboť může vyvolat i protestní reakce.
Karin Šimovcová