V okamžiku, kdy jeden z druhů čípků nepracuje správně, jsme schopni rozeznávat jen dvě barvy. Ztrácíme schopnost registrovat červenou a zelenou barvu. I přesto, že jsou funkční jen dva druhy čípků, je náš mozek schopen do jisté míry tento nedostatek kompenzovat.

Barvoslepost může být částečná, v takovém případě jsou barvy vnímány odlišně a nepřesně ve srovnání s člověkem s normálním barvocitem. Vrozená porucha barvocitu je genetická záležitost a je dědičně recesivní.

Rozdělení poruch barvosleposti

Osoba s neporušeným vnímáním barev se označuje – normální trichomat. V případě porušeného barvocitu nejdříve rozlišujeme, zda se jedná o poruchu vrozenou nebo získanou. Vrozené jsou významnější a je jich větší počet. Vrozených poruch existuje víc druhů, jedna z nich se označuje jako hereditární.

Příčiny tohoto onemocnění

Tato porucha, jak už bylo řečeno, je většinou původu genetického. Vzácněji se může objevit během života z těchto důvodů.

• Působením toxických látek (chemikálie, rozpouštědlo, nebo agresivní hnojiva).
• Vliv některých antibiotik a léků proti tuberkulóze.
• Některá chronická onemocnění.

Rozdělení poruch barvocitu.

Rozděluje se do několika typů:

Anomální trichromazie
Je to snížení schopnosti vnímat jednu ze základních barev. Jde o poruchu jednoho ze tří druhů vjemových čípků. Často se vyskytuje porucha vnímání zelené a červené barvy, velmi neobvyklé je vnímání barvy modré.

Dichromazie
Tento druh se vyskytuje nejčastěji. V tomto případě je jeden z vjemových čípků zcela nefunkční a jednu z barev není nemocný schopen vůbec rozlišit. Barvoslepost může být také v jednom oku.

Monochromazie
Znamená naprostou, úplnou barvoslepost tzn. černobílé vidění. Vyskytuje se vzácně. Vjemové čípky se v tomto případě v sítnici oka někdy ani nevyskytují.

Léčba

Záleží na odhalení, které barvy pacient správně rozezná, které splývají, či které vůbec nevnímá. Vrozená barvoslepost je nevyléčitelná vada, lze ji však korigovat speciálními optickými pomůckami.

Jana Macková