Mladí lidé se snaží pochopit mnohdy ze všech sil, co taková láska vlastně znamená a kde ji můžou najít. Většina je tak ochotná dát cokoli, aby mohli prožívat lásku především od člověka opačného pohlaví. Přitom příliš mnoho teenagerů si koleduje o zlomené srdce, zklamání a tragické chyby, neboť ve skutečnosti nechápou, co to láska je a co není. Příčina těchto omylů je často realita, že mladí stejně jako mnohdy i dospělí tak docela neví co je to láska a opravdovou lásku lehce zaměňují s jinými emocemi a prožitky. Ve školách v sexuální výchově často učí pouze mechanice sexu. Televizní celebrity a rockové hvězdy vyzývají mládež, aby praktikovala to, co označují za „bezpečnější sex“. Státní školství a populární hvězdy, ale už dospívajícím nesdělují, co jim pomůže uchránit se před zklamáním a nemocemi a co je skutečná láska a biblický pohled na ní.

Opravdová láska není totéž co chtíč. V celé naší kultuře, se chtíč a láska navzájem zaměňují. Láska se, ale od chtíče výrazně liší a to tím, že láska dává a chtíč bere. Láska si cení, chtíč využívá. Láska vytrvá, chtíč vyprchá. Skutečná láska není totéž co romantika. Večeře při svíčkách, romantická hudba k tomu pomalý tanec a nebe plné hvězd dokáže vytvořit mimořádné okamžiky. Romantika může být úžasná, ale není to láska. Romantika je pocit, zatímco skutečná láska je mnohem víc. Skutečná láska není totéž jako zamilovanost. Zamilovanost je, když je někdo okouzlen osobou opačného pohlaví a jeho zájem o ní je najednou velmi intenzivní. Obvykle mladíkovi nebo dívce způsobí závrať či ztrátu dechu neboli ztrátu kontaktu se skutečností a vyvolá dojem, že někde zapomněli rozum. Když se lidé zmiňují o zamilování se nebo o lásce na první pohled, hovoří většinou o pobláznění zamilovaností. Zamilovanost může být ohromný ovládající pocit, ale není to skutečná láska.

Skutečná láska není totéž co sex. Mnoho dospívajících i dospělých si plete intenzitu sexu s intimitou lásky. Tyto dvě věci jsou, ale rozdílné. Láska je proces a sex je čin. Lásce se člověk učí a sex je instinktivní. Láska vyžaduje soustavnou pozornost a sex žádnou práci nevyžaduje. Láska pro svůj rozvoj a zrání potřebuje čas a sex pro rozvoj žádný čas nepotřebuje. Láska vztah prohlubuje, sex pokud působí osamoceně, vztah otupuje. Skutečná láska není totéž co chtíč, romantika, zamilovanost ani sex.

Jak poznají dospívající, zda se jedná o opravdovou lásku? Odpovědět na tuto otázku je o to těžší, že ve skutečnosti jen málo lidí ví, co to ta skutečná láska vlastně je. Stejně jako si spousta lidí plete lásku s chtíčem, romantikou, zamilovaností nebo sexem, netuší ani, že v reálu existují tři druhy lásky, tři způsoby jednání, jež lidi běžně označují slovem láska.

První typ lásky je tím jediným, který řada lidí kdy poznala. Je to láska, jež lidé dávají nebo přijímají v případě, že jsou splněné určité podmínky. Člověk musí něco splnit, aby si tento druh lásky zasloužil. „Když budeš hodný, tak tě budu mít ráda.“ „Když budeš mít dobré známky…“ „Když splníš má očekávání…“ „Když se mnou budeš mít sex…“ „ Když se budeš určitým způsobem chovat nebo oblékat…“ atd. Láska je nabízena výměnou za něco, co milující osoba chce. Její motivace je sobecká a jejím cílem je získat něco výměnou za lásku. Když se objeví neochota plnit požadavky, milovat se, jít na potrat atd. je láska odňata. Některá manželství se rozpadají z důvodu, že byla vystavěna právě na tomto typu lásky. Když člověk přestane plnit požadavky, změní se láska často ve zklamání a odpor a je smutné, že kolikrát těch, kterých se to týká, možná nikdy nepřijdou na to, proč se to stalo.

Druhý typ lásky je, kdy je člověk milován kvůli něčemu čím je, co má nebo co dělá. „Miluji tě, protože jsi úspěšná.“ „ Miluji tě, protože je s tebou legrace.“ „Miluji tě, protože jsi bohatý.“ „Miluji tě, protože jsi krásná.“ „Miluji tě, protože mi dáváš jistotu a bezpečí atd.“ Tento druh lásky se jeví jako solidní, ale pouze chceme-li být milováni, za to čím jsme, co děláme. Je to rozhodně lepší, než první typ lásky kde se musí neustále pracovat na tom, abychom si ji zasloužili. Co se, ale stane, když se objeví někdo krásnější, bohatší, vtipnější? A když zestárneme nebo přijdeme o prestižní zaměstnání? Pokud jsou tyto věci důvodem, proč nás ten druhý miluje, pak je tato láska nestálá a chatrná. Muž nebo žena, kteří jsou milováni kvůli určité vlastnosti nebo věci, se budou pravděpodobně obávat, že ten druhý člověk se dozví, jací opravdu jsou tam hluboko uvnitř, a to může způsobit, že když pravda vyjde najevo, mohli by přijít o tuto lásku. Zpravidla lásku, kterou známe ze svého života je právě tohoto druhu, nejistá a časově omezená.

Třetí druh lásky je nádherný, řecky se nazývá „agapé“. Je to láska, která si neklade podmínky. Dotyčný miluje bez ohledu na to, jaký doopravdy ten druhý je. Miluje bez ohledu na to, že toho druhého nezmění. To neznamená, že tato láska je slepá, právě naopak může toho o druhém vědět hodně, může znát jeho nedostatky, jeho chyby a přesto ho přijímá, aniž by vyžadovala cokoli na oplátku. Tuto lásku si nelze jakkoli ani čímkoli zasloužit. Nestanovuje si žádné podmínky, které je potřeba plnit, aby ji člověk mohl obdržet. Podstatou této lásky je dávání. Druhé dva typy lásky stojí na dostávání.

Podle Bible je pravá láska vidět tehdy, když je pro nás štěstí, zdraví a duchovní růst druhého člověka stejně důležité jako naše vlastní. Pravá láska je milovat bez ohledu na slabosti, které v člověku vidím a bez jakékoli touhy člověka ovládat a mít ochotné srdce dávat i když milovaná osoba není schopna to oplatit ať už kvůli selhání, nemoci nebo prostě slabé chvilce. Tato láska napravuje svazky poškozené nevěrností, lhostejností, závistí. Boží slovo zaznamenává příkaz: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého“ (Gal. 5,14), nepřikazuje, abychom bližního milovali více než sebe. Více než sebe máme milovat Boha, ale své blízké máme milovat stejně jako sebe samé. Nejlepší příklad je sám Bůh. „Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).

Karin Šimovcová