Je ovšem pravda, že pokud jsou příčiny jejich vzniku skutečně takové, jaké jsem uvedla, pak zmíněné potíže většinou samy odezní, sotva skončí situace, které se daný člověk bojí. Existují však také případy, kdy jsou průjem a zvracení opravdu velmi nebezpečné a mohou být pro člověka i smrtelné. Jedním z takových případů je beze sporu právě cholera.

I toto onemocnění patří do velké skupiny infekčních chorob. Jejími dvěma hlavními projevy jsou těžké průjmy a zvracení, které ohrožují i lidský život. Pravda, v dnešní době už se s cholerou nesetkáváme tak často, jako tomu bývalo v minulosti. To však v žádném případě neznamená, že tato nemoc nadobro zmizela ze světa. Existují nemoci, u kterých vlastně ani nevíme, proč se jim říká tak, jak se jim říká. To se však cholery netýká. Ví se totiž, že její název byl odvozen ze slova „kholera“. Je to slovo řeckého původu a v překladu znamená průjem. Myslím, že nebudu moc přehánět, když řeknu, že tato nemoc patří mezi nejstarší známé nemoci. Již ve středověku byla totiž popsána. Ale teprve v roce 1813 se Robertovi Kochemovi podařilo objevit jejího průvodce, kterým je baktérie Vibrio choleare. Existují hned dva biotypy zmíněné baktérie. Kromě klasického biotypu je tady ještě biotyp EI tor. Ten druhý biotyp se bohužel může pochlubit větší odolností vůči nepříznivým podmínkám prostředí. Dovede natropit pěknou paseku. Stalo se tak například v roce 1961, kdy způsobil pandemii cholery nejdřív na Filipínách, odkud se následně rozšířila do Asie, Afriky i Evropy a nevynechala ani tehdejší ČSR. Doposud se naposledy epidemie cholery vyskytla v letech 1991 až 1994. Tentokrát se objevila v Jižní Americe. Jejím průvodcem však tehdy nebyl biotyp EI tor, jak se některé z vás zřejmě napadlo, nýbrž biotyp baktérie zvaný O139 Bengal, který byl nově objeven a který byl a myslím, že pořád je velmi odolný vůči samotné léčbě. V letech, o kterých je řeč, kvůli němu zemřelo skoro deset tisíc lidí. Tak vidíte, že nám ta cholera nedala „sbohem“ tak dávno.

Obětí zmíněné nemoci bývá většinou člověk. Je pro něj typická, ačkoliv už byl prokázán i přenos na zvířata. Šlo však spíše o výjimky. Na druhé straně je nutné upozornit na to, že právě živočichové bývají zdrojem cholery. Týká se to zejména ryb a ústřic. To však neznamená, že byste z obavy před chorobou měli ryby úplně vyloučit z jídelníčku. Aby byli zmínění živočichové pro lidi nebezpeční, museli by žít v ve vodě kontaminované výkaly nemocné osoby. Vibria se pak dokáží rozmnožovat v tělech takových ryb. Takže k nákaze dojde, když někdo sní „nakažené“ rybí maso. Toto nebezpečí mu pochopitelně nebude hrozit, projde-li před tím rybí maso dostatečnou tepelnou úpravou. Baktérie se mohou však do lidského organismu proklouznout i v případě, že by se kontaminované vody napil. V té vibria dovedou přežít dokonce i několik let. Přece jenom to ale není tak zlé, jak se zdá. Protože zdravý dospělý člověk by musel sníst baktérií přinejmenším celý milion, aby onemocněl. Pokud by toho bylo méně, mohla by se mu nemoc vyhnout. O likvidaci baktérií se postará kyselá žaludeční šťáva do tenkého střeva, které je jejím působištěm, tyto nezvané hosty vůbec nepustí. Pokud se však baktérie do tenkého střeva dostanou, zahájí své rozmnožování i produkci cholerového toxinu, kterému se říká choleragen. Ten se váže na receptor v buněčné membráně výstelky střeva, což způsobí poškození kanálu, a proto dojde k extrémní sekreci tekutiny do tenkého střeva. Zajímavé na tom všem je, že samotné výstelky střevní se poškození netýká. Existují skupiny lidí, kteří jsou vůči nemoci citlivější. Jedná se například o osoby, které užívají léky, které snižují kyselost žaludeční šťávy. V důsledku toho pak nedochází k ničení bakterií v žaludku a infekce tak může vzniknout snadněji. Vyšší riziko onemocnění také hrozí lidem trpícím poruchami imunity nebo podvyživeným.

Projevy infekce na sebe nedají dlouho čekat. Dostaví se poměrně rychle po požití kontaminované vody či potravy. Mluvíme zde o období v rozmezí od několika hodin až do pěti dnů. Typická je náhlá bolest a křeče v břiše, přijde samozřejmě i průjem vodnatého charakteru, kdy je stolicí kalná hnědavá nebo našedlá tekutina. Najdete v ní i vločky hlenu, které jsou podobné rýžovému odvaru. Obvykle se jedná o velmi úporný průjem, při němž stolice odchází spontánně, bez nutkání a časové intervaly, ve kterých k tomu dochází jsou velmi krátké. Snadno se tak může stát, že celá jedna třetina tělesné hmotnosti pacienta bude za pouhých několik hodin fuč. Sotva však průjmy dají trochu pokoj, čeká nemocného další trápení, tentokrát se zvracením. Zvratky se obvykle podobají stolici. Dotyčný člověk však neztrácí jenom tělesnou hmotnost, ale také samozřejmě i ionty a vodu. Takže je, mimo jiné, ohrožen dehydratací a prudkým poklesem krevního tlaku. Rovněž není zrovna jednoduché v takové situaci krevní tlak naměřit. Srdce má plné ruce práce, aby byl organismus dostatečně prokrven, i když je objem krve nižší. Nezbývá mu, než zvýšit frekvenci své práce. Snížený krevní tlak také způsobí slabou hmatatelnost pulsu. Suchou kůži pacienta pokrývá lepkavý pot a její napětí je nižší. Toto snížení poznáte podle toho, že se na kůži vytvoří řasa, k jejímuž vyrovnávání dochází pouze v pomalém tempu. Je-li však organismus normálně zavodněný (hydratovaný), zmíněná řasa se vyrovná skoro ihned. Tělní teplota klesá. Výrazné oschnutí postihuje ústní sliznici i nosní dutiny. Jazyk pokrývá povlak. Pokud se nemocného zeptáte, co ho bolí. Odpoví vám, že ho trápí křeče ve svalech, bude se mu také chtít pít. Jeho oční bulvy budou zapadlé. On sám bude letargický, jeho únava nebo spavost bude až neobvyklá. Moč a slzy se u takového člověka tvoří ve sníženém množství nebo dokonce vůbec. Dehydratace kojenců, tedy dětí, kterým je méně než rok, má ještě jeden projev navíc. Je jím snížení vazivového lupínku na hlavě, a to pod úroveň okolí.

Zda je někdo nemocný, se zjišťuje podle vzorku stolice pacienta, který je odeslán do laboratoře. Navíc se zkoumá i to, jestli se v krvi postiženého nacházejí potřebné protilátky proti baktérii jako takové, či proti jejímu toxinu. Osoby, které se vrátily s endemických oblastí a sužují je průjmy bez horeček, musí být hospitalizovány na infekčním oddělení. Se zahájením léčby se rozhodně neotálí. Podstatné je přitom, aby byl pacient znovu zavodněn. Právě to ho může zahránit před smrtí. Je-li průběh nemoci lehčí, stačí, když pacient hodně pije. Ztratí-li však vice než 10 % hmotnosti, jedná se těžší průběh. V tom případě jsou voda i ztracené ionty do jeho těla dopravovány prostřednictvím infuzí. Rychlým zavodněním lze předejít dalšímu závažnému onemocnění, infarktu myokardu. To platí především tehdy, když cholera postihne starší lidi. Při těžším průběhu si zamezení dalšího množení baktérií v tenkém střevě berou na starost antibiotika.

Ve druhé části článku si řekneme něco o prevenci, komplikacích i o tom, jak může s nemocí bojovat sám pacient.

Krystyna Kędziorová