Náchylnější jsou také především starší lidé, zejména ti, kteří trpí tělesnými chorobami a hlavně takoví, kteří žijí sami, nebo v ústavech sociální péče. Rizikem jsou také zátěžové situace v životě, kdy dochází k citelným změnám, jako je např. ukončení studia, vojenská prezenční služba, narození dítěte, úmrtí partnera, nezaměstnanost.

Přibližně u třetiny těchto nemocných najdeme podobné obtíže i u příbuzných, ale ne každý, kdo má nemocného příbuzného, sám onemocní.

Někdy se hovoří o snížené toleranci psychické zátěže, neboť tito lidé jsou geneticky zvýšeně citliví ke stresovým událostem, což se v poslední době podařilo opakovaně prokázat.

Deprese často postihuje i jedince po infarktech srdečního svalu, s vysokým krevním tlakem, mozkovými příhodami, Parkinsonovou chorobou, cukrovkou, revmatismem, endokrinními nemocemi, jako je snížená sekrece hormonů štítné žlázy, onemocnění nadledvin a s různými druhy chorob.

Léčba antidepresivy v těchto případech musí být vedena s ohledem na jejich tělesný stav a další podávané látky.

Depresi může vyvolat i sama léčba tělesných onemocnění (např. kortikosteroidy, cytostatika, protizáchvatové léky, léky proti početí, antipsychotika, léky proti alergiím, léky pro léčbu zvýšeného krevního tlaku, hypnotika.)

V těchto případech je nutné upozornit lékaře, který léky předepsal, aby uvážil jejich změnu či navázal spolupráci s psychiatrem.

Ale v každém případě je lepší, pokud každý člověk žije v pohodě, má zaměstnání, užívá si relaxaci a klid. To je hlavní pro to, aby se člověk neocitnul v depresi.

Zdenka Křístková