Jeleni jsou v našich lesích považováni za krále zvířat. Jejich největším nepřítelem je vlk, medvěd a člověk. V případě napadení se brání samci svými parohy, kterými se snaží nepřítele zastrašit. Když se pasou laně na otevřeném prostranství, vždy některé z nich dohlížejí na bezpečnost. V případě nebezpečí vydají poplašný signál a stádo uteče do bezpečí lesa.

Silní jeleni vytvářejí v době říje harémy říjných laní. Troubením se snaží tyto laně přilákat a vytvořit tak co možná největší tlupu. Jelen rovněž ověřuje čichem říjnost laní, aby mohlo dojít k pokrytí ve správnou dobu.

Troubením ukazují svou sílu a oznamují, že jsou připraveni k souboji. Slabší jedince odhánějí a pořádají s nimi souboje. Před soubojem se navzájem hlasitě vyzývají, pak odejdou spolu stranou a prudce začnou zápasit. Snaží se pomocí paroží jeden druhého přetlačit.

Hlavní jeleni se během říje nestačí ani pořádně napást, a tak většinou zhubnou až o třetinu své váhy. Je to pro ně náročné. Starší jeleni opouštějí říjiště jako první a přenechávají tlupu mladším jedincům. Nejedná se o otázku potence, ale jelen už je unavený, možná i zraněný a potřebuje klid. Ruch na říjišti mu není příjemný. Je zajímavé, že se večer staří jelení vracejí zpátky ke svému stádu. Když jsou už blízko, několikrát zatroubí a mladí jeleni se stáhnou.

Místo říjiště určují říjné laně. Většinou se jedná o otevřené plochy. Jeleni původně žili na širokých planinách. Až člověk je vytlačil do lesa, kde jelení hledají úkryt a klid.

Jarmila Jalowiczorová